Mám já tetu tetovanou,
často pěkně zfetovanou.
Z fetu má dost kuráže,
pak tetovaní ukáže.

Tetovaná moje teta
má už ale svoje léta,
tak tetování přes vrásky
dělá z chlapů maňásky
(a z osaců ocásky).

Tak máme zas novou vládu
nejspíš jen tak pro parádu.
Jako každá jen hubou mele,
už zas jsme jim u prdele.
S Rusákem chtěj kámošit,
a o dohodě klábosit.
Že prý mír je potřeba,
však Ukrajiny netřeba.
Ta ať vzdá se všecho klidně,
jó, spravedlnost, to je svině!

S kým ta dohoda má býti,
když má Putin všechno v řiti?
Smlouvu zruší, kdy se mu chce,
vždyť kámoše má v Americe.
Tam mocipán mu jde na ruku,
jenom aby měl záruku,
že nám mávat bude cenou
za Ukrajinu rozvrácenou
hnusným Ruským fašistou,
co i k nám zamíří najisto.

Když nám bylo jako tobě,
a to v tomhle století,
nevěřili jsme v té době,
že to takhle poletí.

Neúprosný je pán času,
jak svým zubem pořád hlodá.
Nezná slitování, krásu,
mládí krade a dál prodá.

Jenom čumím, co se děje,
co všechno je v Čechách možný.
Marně říkám: "Zle je, zle je",
už to nedám ani do žní.

Komouši jsou demokrati,
další lžou a taky kradou.
Co ukradli, nenavrátí,
zavání to vlastizradou.

Připadám si jako debil,
asi tu jsem pro legraci.
Jeden by se z toho zjevil,
mám už blízko k emigraci...

Hlavou se mi dneska honí
velcí nebo malí sloni.
Je to stejný jako vloni,
prostě sloni, sloni, sloni...

Krucinál fagot, sakra práce, u sta hromů!
Pětačtyřicet let je už dneska tomu,
co od oltáře ved jsem si já tebe domů.
Tehdy jsme byli ještě hodně mladí,
a to právě mě na tom asi nejvíc vadí,
když má vrásčitá ruka teď tvoje líce hladí.

Lepší už to bohužel asi nikdá nebude,
zestárnout je pro nás všechny dáno osudem,
přešťasten jsem, že ještě stále spolu jdem.
I když možná je to příliš často nevídané,
moje láska k tobě, ta nikdy nevyvane,
to už je jednou provždy pro mě dané.

Mladší už nebudu, jen léta přibývat budou,
možná mi promineš studem tvář rudou
za verš, co duši mé jest hlubokou studnou.
Bez ohledu na naše dávno prošlé mládí
snad se ještě budeme mít pár let rádi.
Vždyť milovat je mnohem víc než kamarádit.

Mám tak velké tělo,
že zhubnout by to chtělo.
Aspoň o pár kilo
bylo by mi milo,
neboť věda praví,
že více bych byl zdravý
a moje tělo hroší
bylo by zas plošší.

Když si v slaném moři plavu,
tak mám slanou nejen hlavu,
celý jsem řádně prosolen.
Stávám se nejspíš rosolem
a až tě žahnu pod blůzou
budu už jistě medúzou.

Démonický
jako vždycky
já tetelím se blahem,
že jsem se stal vrahem.

Nůž krvavý
v ruce pravý,
a je to celkem jistý,
před chvilkou byl čistý.

Teď tu vzdycháš
a naříkáš
a já jsem pyšný na to,
že nejsem tvý "Zlato"!

Když za tebou v moři mířím,
nápady tam jenom hýřím,
třeba že chytnu tě za nohu.
Za obě ale nemohu,
neboť bych tě tu během chvil
docela jistě utopil.