Hlášky, plky, citáty, říkadla, a tak všelijak podobně

poslední aktualizace: 6.4.2023

Na tomhle místě píšu sem tam nějakou tu hlášku, která mě něčím zaujme, osloví, či jinak na mě zapůsobí. A nebo něco, co mi, často se i já sám sebe ptám proč, uvízlo v paměti. Nebude to tedy tak, že se tu objeví každý fórek, který momentálně někde uslyším, nebo si někde přečtu. Nepřijímám tedy ani žádné návrhy ohledně této stránky, tahle stránka je zkrátka jen moje. Je o tom, co zaujalo mne, a nikoli někoho jiného. A to bez ohledu na to, kde, kdy a jak to bylo vyslechnuto, přečteno, získáno.

Taky tam, kde to vím nebo to tuším, uvádím i autora příslušného textu, citátu nebo hlášky. Na krátké citáty, pokud vím, se autorská práva nevztahují. Proto mi ani nepište o honorář, kdybyste se náhodou cítili být autorem některých slovíček. Prostě a jednoduše, nedostanete nic!

O mládí:

Mládí je nejkrásnějším obdobím života, ale bohužel nejdříve musíme zestárnout, abychom to poznali.

Tahle drsná pravda je v tomhle či velmi podobném znění připisována hnedle několika autorům, takže já tu žádného z nich raději uvádět nebudu, abych zbytečně někoho nezmátl. No, a co k tomu ještě dodat? Mladý už nebudu, a k stáří jsem se přiblížil až nepříjemně rychle. Tak vím, že je to pravda pravdoucí.

O vaření:

Pro každou ženu, která má v hlavě alespoň polovinu mozku, je vaření plýtvání časem.

Tohle pochází z poslední (bohužel) zeměplošské knížky Terryho Pratchetta, která se jmenuje "Pod parou". Nedalo mi to, abych to své ženě nepřečetl, protože ona vaří velmi ráda a velmi dobře, což mi ovšem způsobuje rozvoj mojí tělesné schránky do všech všech možných stran s jednou výjimkou: "nahoru".

O důchodu:

Odchod do důchodu je začátek nového dobrodružství.

Tohle je z knížky Josepha Murphyho "Moc podvědomí" a myslívám na to od doby, co jsem odešel do důchodu. Moje důchodové "dobrodružství" totiž začalo, dá se říci, téměř katastrofálně.

O statistice:

Jsou tři druhy lži. Lež, proklatá lež a statistika.

Tohle znám a občas používám už od dob svých studií. Autor tohoto výroku mi ovšem není znám. Stejná či velmi podobná hláška bývá totiž připisována kde komu. Takže skutečným autorem může být některý ze spisovatelů, například Mark Twain, Graham Greene nebo George Bernard Shaw, nebo třeba britský politik devatenáctého století Benjamin Disraeli. A nebo ještě někdo úplně jiný. Vyberte si. Mě tahle hláška zaujala už tenkrát, když jsem se statistiku musel učit jako studijní předmět. Pamatuju si z toho dnes jediné. Že totiž ať už potřebujete získat jakýkoli výsledek, vždycky najdete vhodnou statistiku, která vám ho přesně spočítá.

O chaosu:

Chaos vždy vítězí nad řádem, protože je lépe organizován.

Tahle pravda pravdoucí je jedním z mnoha úžasných objevů Terryho Pratchetta, jaké vepsal do spousty svých knížek. Ta, ze které tohle pochází, se jmenuje "Zajímavé časy".

O evropské integraci:

Nejcennějším vkladem, který do integrující se Evropy můžeme právě my přinést, je draze zaplacená historická zkušenost.

Tohle řekl kdysi Václav Klaus a já si našel na Internetu přesné znění. Tato myšlenka, jedna z velmi mála takových, s nimiž jsem byl a stále jsem s tímhle pánem v souhlasu, zazněla při projevu 28. října roku 2007. Jenže jsme to v té Evropě bohužel jaksi zapomněli prezentovat a ještě k tomu jsme zcela ignorovali naduté evropské ignorantství. Mám dojem, že historická zkušenost ze současnosti bude časem ještě mnohem, mnohem horší.

O světě:

Svět se v prdel obrací.

Krátké, leč výstižné. Říkám to už dlouho a nikdy mě nenapadlo to sem napsat. A to až do té doby, kdy jsem poslal jednomu o fous staršímu kamarádovi mobilem textovku s gratulací k jeho kulatým narozeninám. Na to mi přišla odpověď, z níž cituji následující úryvek: "Často vzpomínám na tvou hlášku ... a čím dál víc ti dávám za pravdu". To jsem si sem už prostě musel zapsat.

O nepříteli:

Vždycky si zvol raději toho většího nepřítele, líp se do něj trefuje.

Když vidím, jak se před volbami (a vlastně nejen před nimi) jedni do druhých šijí hlava nehlava, i když všichni do jednoho mají sami spoustu másla na hlavě, vždycky si na tohle vzpomenu. Objevíte to v knížce mého oblíbence Terryho Pratchetta, která se jmenuje "Kobercové".

O pitomosti:

Ať řekneš sebevětší pitomost, když to podáš náležitě vědecky, vždycky se najde nějakej blbec, kterej ti zatleská.

Hláška pochází z doby, kdy svět přícházel o básníky, tedy z prvního "básnického" filmu. Pan Valerián v podání nezapomenutelného Františka Filipovského to pronesl v tleskajícím davu s chutí a noblesou sobě vlastní. No a já na tuhle hlášku myslím často, když kolem sebe vidím mediální reklamní i politickou masáž, kterou se kdekdo snaží druhé dokonale zblbnout, nevyjímaje z toho ani různé kartářky, léčitele, astrology a podobné pseudovědce.

O ďáblovi:

Ďábel i bibli cituje, když mu to přijde vhod.

Tohle pochází z "Kupce benátského" od Williama Shakespeara. Přichází mi to na mysl, když kolem sebe vidím tu spoustu otravných reklam a tvrzení, jak je všechno dokonalé a nejlepší. Přitom to bývá v naprosté většině právě naopak.

O hroších:

Hroši vypadají obrovští, neohrabaní a roztomilí jen z dálky. Zblízka už vypadají jen obrovští.

Můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že je to prostě pravda, protože hrochy jsem v Africe viděl nejen z bezpečné dálky, ale takhle jednou večer jsem za tmy posvítil na hrocha, který stál asi tři metry přímo přede mnou. A to bez jakéhokoli plotu či jiné překážky! Takže na onom tvrzení není vlastně nic moc zajímavého až na to, že pochází z knížky "Zloděj času" mého oblíbeného autora Terryho Pratchetta. Jenom nevím, jestli Terry Pratchett měl taky rád hrochy tak, jako já.

O impotenci:

Já obdivuji impotenty, kteří píší učebnice erotiky.

Na tohle jsem narazil kdesi na internetu a je to výrok Miloše Zemana ze Svobodné Evropy z února 2002. A hned mě napadlo, jestli bych tedy neměl obdivovat burana, který se stal prezidentem, neboť tenhle pán je stejně tak impotentní ve smyslu býti důstojným představitelem svého úřadu.

O zákonech a nařízeních:

Čím více zákonů a nařízení se stanoví, tím více je zlodějů a lupičů.

Autorství této myšlenky je připisováno čínskému filosofovi Lao'c, zakladateli taoismu, jehož samotná historická existence ovšem spolehlivě doložena není. Kdysi jsem tuhle hlášku znával a s lety se mi nějak vytratila z paměti. Ale Evropská Unie a to, co z ní přichází za podpory všech našich parlamentních přikyvovačů, mi tuhle přibližně dva a půl tisíce let starou moudrost znovu často připomíná. Zdá se, že i přes desítky staletí je platná dodnes.

O sklerotikovi:

Sklerotik má všechno, nač si vzpomene.

Autora téhle hlášky neznám, ale kdesi jsem na ta slova narazil při hledání nějakých informací, které jsem zrovna zapomněl. Nějak se mi tahle věta usadila v hlavě a ne a ne na ni zapomenout.

O zlodějině:

Ukradnete sto tolarů a jste malý zlodějíček. Ukradnete statisíce či víc, a jste buď vláda, nebo hrdina.

Tohle je z knížky "Zaslaná pošta" mého oblíbence Terryho Pratchetta a tenhle výrok mi vytane na mysli, kdykoli si pustím nějaké zprávy z naší politiky.

O blbejch:

Komu není shůry dáno, ten je blbej.

Původ téhle hlášky je jistý. Pochází z úst svérázné sestřičky Toničky z Bezdíkova, což je obec z filmu "Jak básníkům chutná život", kde ordinoval básník Šafránek. Tonička v podání Jany Hlaváčové ho ještě uvedla svým okouzlujícím "Jak říkal náš pan doktor..." a já se nějak přistihl, že tenhle výrok používám při různých příležitostech stále častěji. Prostě asi narážím na překážku v podobě různých blbců taky stále častěji.

O mlčení:

Kdo mlčí, nemusí vždycky souhlasit. Možná jenom nemá chuť diskutovat s idioty.

Tahle hláška se k mně dostala odkudsi z bohatých internetových zdrojů. Jakkoliv jsem ke spoustě věcí málokdy dokázal mlčet, mám za to, že podle téhle moudrosti se řídím čím dál tím víc. Těch idiotů běhá totiž po světě snad stále víc a víc. Mnohem víc, než jsem si dřív byl vůbec ochoten připustit. Pokud se mnou nesouhlasíte, tak mlčte. Nediskutujte se mnou!

O lidech:

To není v prdeli, to je v lidech!

No, nevím už, kde jsem to viděl prvně. Ale je to hnusná pravda, na kterou narážím dnes a denně a stále častěji.

O demokracii:

Demokratické zřízení doplatí na to, že se bude snažit vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou žádat práva starých, ženy budou žádat práva mužů, cizinci budou žádat práva občanů. A demokracie jim je poskytne. Zločinci pak budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to rovněž umožní. A až zločinci nakonec demokracii ovládnou, protože zločinci jsou od přírody lační po pozicích moci, vznikne tyranie mnohem hroznější, než jakou dovede být ta nejhorší monarchie nebo oligarchie.

Tahle prastará slova, která jsou připisována věhlasnému filozofovi Sókratovi, žijícímu v pátém století před naším letopočtem, jsou pro mne obdivuhodná, ba přímo prorocká. Na počátku druhého desetiletí 21. století, tedy po více než čtyřiadvaceti stoletích od Sókratovy smrti, se podle mě nedělo nic jiného, než že se tahle slova začala naplňovat až do toho nejposlednějšího písmenka, až do té nejposlednější tečky. A nemyslím, že jenom u nás, v České Republice. Ale evidentně v celé té velké pošahané a nesmyslné Evropě. Je vidět, že Sókratés byl vskutku moudrý muž.

O práci:

Já se práce nebojím, klidně si vedle ní lehnu.

Tuhletu hlášku už dlouhý čas používám v situacích, kdy se přede mnou nějaká práce hromadí a nebo mě nějaká větší či těžší práce čeká, přičemž já zrovna nemůžu říct, že bych se na ní těšil. Říkám to samozřejmě žertem, nicméně to ale většinou myslím smrtelně vážně, protože jako každý člověk jsem i já tvor neskonale lenivý. Jenomže narozdíl ode mne to málokdo přizná.

O programování:

Každý počítačový program obsahuje nejméně jeden chybný řádek.
Každý počítačový program lze o jeden řádek zkrátit.
Z toho vyplývá, že každý počítačový program lze zkrátit na jeden řádek, který je samosebou chybný.

Tahle neúprosná logická dedukce z Murphyho zákonů se v mé mysli objevila v okamžiku, kdy jsem začal tyhle svoje webové stránky předělávat do PHP, což pro mne neznamenalo nic jiného, než po mnoha dlouhých letech návrat k programování.

O spěchu:

Myslím A, říkám B, píšu C a správně je D.

Slyšel jsem to kdysi už strašně dávno, myslím že poprvé od našeho třídního na gymplu. Později se mi to pak začalo vracet. Kdysi bych možná napsal, že je to o roztržitosti, ale v poslední době se mi podobné věci stávají spíše kvůli spěchu. Třeba při psaní. Než stačím dokončit myšlenku či větu, už začínám psát další, a myslím přitom třeba už na další odstavec. Pochopitelně se při tom "narodí" kdejaký překlep či podivná nebo neúplná věta.

O pomluvě:

Když tě někdo pomlouvá za tvými zády, netrap se tím. Znamená to, že jsi o krok před ním a on se nachází v ideální pozici, aby ti mohl políbit prdel!

Tohle jsem jednou našel někde na Internetu. Nevím, jestli to bylo úplně takhle doslova, ale podstata je jasná. Pak jsem na to nějakou dobu zapomněl, a vždycky mi to znovu vytanulo na mysli v okamžiku, kdy se mě to začalo taky nějak osobně týkat. Vyjadřuje to přesně můj postoj k pomlouvačům a neřádům podobného druhu.

Co má člověk být:

Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Tuhle přenádhernou životní radu či moudrost jsem si zamiloval hned, jak jsem ji kdysi dávno prvně slyšel. Samozřejmě, že to není od nikoho jiného, než od Jana Wericha.

O učení jazyků:

No, i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále.

Samozřejmě to je jedna z mnoha výborných hlášek z filmu "Marečku, podejte mi pero!". Byť se zrovna latinou na světě nikde normálně nehovoří, přicházívá mi tohle na mysl, když jsem nucen někde, třeba na Internetu, studovat něco v cizím jazyce, a nebo se v zahraničí domluvit. Většinou mi to moc nejde, stejně jako mi nikdy moc nešlo učení cizích jazyků. Asi jsem měl ve škole přidat. Teď už je, zdá se mi, na to dost pozdě.

Co kde je a není:

Věc je tam, kde se domníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je.

Tahle věta, jejímž autorem je Jára Cimrman, pochází z "teorie poznání" tohoto českého velikána. Přicházívá mi na mysl čím dál častěji, stále častěji totiž někde něco hledám.

Na pivě v Británii:

Two beers or not two beers?
Is it Shakespeare?
Yes, sheik's beer!

Tohle je asi první můj vtip v angličtině, který se do češtiny přeložit nedá. Odehrál se přímo v anglickém jazyce zhruba zde popsaným způsobem, kdy jsem se v hospodě zeptal svého anglicky hovořícího přítele, dáme-li si pivo. Překládat to nebudu. Je to slovní hříčka založená na podobnosti vět a slov. Kdo neumí anglicky ani tohle, ať se rychle začne učit! A kdo nezná nejznámější větu ze Shakespearova Hamleta, tak by to měl taky rychle napravit.

O chytrosti:

Každej nemůže bejt chytrej, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej.

Tohle asi každý poznává. Je to samozřejmě z Haškova Švejka, tuším, že odněkud z třetího dílu. Tu knihu mám moc rád. A konkrétně tahle hláška, nevím proč, mi přichází na mysl tím častěji, čím jsem starší. Alespoň mám ten dojem. Možná to bude tím, že čím dál víc blbnu.

O lásce:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatností, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne...

Tenhle krásný text o lásce pochází z bible, konkrétně z 1. listu apoštola Pavla Korintským, z jeho 13. kapitoly. Poprvé jsem se s ním setkal asi v době, kdy jsem se ženil. Kdosi mi ho napsal na svatební přáníčko. Líbil se mi už tenkrát a líbí se mi dodnes. I jinak lze v bibli najít spoustu zajímavých myšlenek, a mojí asi nejoblíbenější částí je "Kniha přísloví".

O strachu:

Nejhorší smrt je z vyděšení.

Tohle často používám tehdy, když se snažím někoho přesvědčit, že o nic nejde, že není třeba se bát, že není z čeho mít strach. Jinak si samozřejmě dovedu představit horší smrt. A za úplně nejhorší považuju dlouhodobé pomalé umírání v naprosté bezmoci a velikých bolestech. Takové smrti se upřímně děsím já.

O přehánění:

Přehánět se musí, aby pravda vynikla.

Tohle používal, pokud mě paměť neklame, už můj děda. Pokud někdo něco přežene, do určité míry to je nutno brát s nadhledem a ne hned dotyčného obvinit ze lži. Je otázka, zda a jak se mi to vždycky daří, a jak se dá odhadnout rozumná míra přehánění. A samozřejmě se občas k nějakému lehkému přehánění uchyluji taky. Kdo ne?

Monolog zamilovaného:

Řekla, že přijde ve čtyři. Teď je pět, počkám tedy do šesti, a když v sedm nepřijde, tak v osm půjdu domů.

Tohle mi vždycky pomáhá obrnit se trpělivostí, když někde na někoho nebo na něco musím dlouho čekat, a to přes všechny předchozí dohody či sliby. Vůbec už netuším, kde a jak jsem k tomuhle monologu přišel.

Matematická věta:

Stejnoměrně konvergentní trigonometrická řada jest Fourierovou řadou svého součtu.

No, nezní to krásně? Kvůli tomu, jak to zní, si tuhle matematickou větu pamatuju ještě od dob, kdy jsem matematiku studoval. Dnes ovšem už jen velmi matně tuším, co je stejnoměrně konvergentní trigonometrická řada, a jsem už úplně mimo, když se mě zeptáte, co je Fourierova řada. Už je to prostě moc dávno.

Básnička "Muchomůrka":

V černém lese zvaném Hůrka
červená se muchomůrka.
Červená se panenka,
že jí kouká sukénka.
Červená se, moc se stydí,
že ji soused hříbek vidí.

Tak tohle je první básnička, kterou se naučila moje dcera Pavlína v jeslích. A já následně od ní. A nechtějte vědět, kolik jí, a nebo mě, to tenkrát bylo let. Ani já nechci vědět, jak je to dlouho.

O pořádku:

Pořádek je jen pro blbce, inteligent se vyzná ve všem.

Tuhle hlášku jsem poprvé viděl v dobách svých studií v jedné velké místnosti nejmenované katedry, kde sídlilo pohromadě několik pedagogů i vědeckých pracovníků, a kam jsem šel tenkrát za zkoušku. Nápis byl vyveden velkými písmeny na počítačovém skládaném papíru, umístěný na čelní zdi. Hned při prvním pohledu od dveří do místnosti vám bylo jasné, že tady žádní blbci rozhodně nejsou. Dnes si na to vzpomenu, když mi do toho mého chaosu někdo hrábne ve snaze něco uklidit nebo urovnat. Obvykle to dopadne tak, že pak nemůžu najít vůbec nic.

O dohodě:

Tak jsme domluveni, jo? Vy poženete kočku zahradou a já se budu dívat.

Tohle povídala malilinká myšička panáčkující před obrovskou dogou. A je to z prastarého kresleného vtipu Pavla Kantorka, kterého jsem míval ve velké oblibě. Já vím, vyprávět kreslené vtipy je divná věc. Ale tenhle mi uvázl v paměti už někde v mládí. Často to používám na konci nějaké schůzky, či porady, kdy se dospěje k nějaké dohodě, k rozdělení úkolů, či stanovení dalšího postupu. A taky vždycky těm, co to ode mě ještě neslyšeli, musím vysvětlit, co to znamená.

O stravování:

Z jižního ovoce je nejlepší jitrnice a nejlepší zákusek je pořádnej řízek.

Tohle úsloví často používám, když přijde řeč na jídlo, zdravou výživu, a mlsání. Odpovídá to přesně mému naturelu.

O vzdělání:

Vzdělání je to, co člověku zůstane, když vyjde ze školy, a zapomene všechno, co se tam naučil.

Tenhle citát znám už odedávna, bohužel už si nejsem příliš jist, kdo je jeho autorem, ale snad je jím Karel Čapek. Možná to není napsáno tak úplně doslova přesně, ale smysl je zřejmý. Často si na tenhle citát vzpomenu, když potkám nějakého blba, který má titul, nebo několik. A nebo když naopak potkám někoho, kdo je výjimečně fajn člověk, a třebaže nemá školy ani titul, přesto ledacos ví, a s nímž si lze o lecčems pokecat. Po mém soudu těch prvních naštěstí není moc, těch druhých je ale bohužel zatraceně málo. Ale existují ti i oni!

O penězích:

S penězi se to má tak, že peníze byly, budou, ale nejsou.

Tahle hluboká pravda mě provází asi celý můj život, ať už pracovní, nebo soukromý. A u koho to tak není?

O pivu k snídani:

Kdo snídá pivo, to nemůže bejt špatnej člověk.

Tohle říkával jeden můj kamarád z mládí. Používali jsme to hodně na vandru, nebo i jindy, kdy po náročném a dlouhém večeru jsme si ráno dali jedno pivko na probuzení. Obvykle už nedlouho před polednem. Neznamená to ale, že to platí i pro ty, co lámou od rána jedno pivo za druhým, neznamená to, že kdo nesnídá pivo, není dobrý člověk, ani to neznamená, že aby byl někdo dobrý, musí snídat pivo. A nehádejte se se mnou. Zákony predikátové logiky a implikace mám v malíčku. To mě na škole naučili dobře.

Moudrost slov pochází z duše.

Osobní stránky - Lubomír Prause

Hlášky a plky