Vysloužilec
(listopad 2019)
Čtyřicet let v práci byl,
až nakonec dosloužil.
Náš znavený důchodce
na intenzívní jednotce
nemůže se probrat z šoku
a slza mu brání v oku,
by vpřed hleděl s nadějí.
Už ho nikde nechtějí.
Pozdrav z pondělního rána
(listopad 2019)
Posílám všem pozdrav z práce,
jsem tu zatím jenom krátce.
Až tu budu týden celý,
budu děsně rozmrzelý.
Toyota
(listopad 2019)
V tvé zbrusu nové toyotě
skončil jsem záhy na plotě
a po té spoustě rachotu
už nemáš novou toyotu.
Však ty si koupíš jinou zas
i přes můj zjevný nesouhlas.
Plíhalovská
(červen 2019)
Miluju Karla Plíhala,
i kdyby s ním ta moje líhala.
Opičí
(květen 2019)
Paviáni anubi
mají trička naruby
a kaťata na hlavě
kvůli krásné postavě.
Šimpanz moudrý, taky zlý,
vždycky něco vymyslí.
Na cukráře pistolí
střílí kvůli kremroli.
Kočkodani zelení
divné mají vzezření.
Černé uši, hubu též,
žárlit na ně nebudeš.
V sadu řádí mangabej,
tak mu klidně vynadej.
Nemá co krást úrodu
bez zjevného důvodu.
Do kopců tam na horách
gorila jde v bačkorách.
Než vystoupá na kopec,
z bačkor bude trhanec.
Nežije však v Africe
každá hezká opice.
A chceš-li být turistou,
na Borneu taky jsou.
Starý kahau nosatý
je poněkud dojatý.
Nos má jako okurku,
nosí na něm cedulku.
Orangutan z pralesa
čupřinu si učesá
a baví se ohromě,
jak se houpe na stromě.
A takoví giboni
jsou jak lesní démoni.
Slyšíš-li, jak zavřeští,
znamená to neštěstí.
Makak z Jávy u dveří
člověku moc nevěří.
Na práh se ti vykaká,
neměl's dráždit makaka.
Když uvidíš nártouny,
nekupuj jim melouny.
Malí jsou až příliš moc,
mají proto ve dne noc.
V Americe chápani
s pár ořechy na dlani
visí někde za ocas.
Umí to snad někdo z vás?
Amazonští kotuli
mají rádi cibuli.
Nepohrdnou špagetou,
když cibule odkvetou.
Ještě jsou tu lemuři
co už ani nezuří,
napůl že jsou opice
a nežijou v Africe.
Znáš-li taky ksukola,
co mu chutná kofola
či pálenka z Vizovic,
pak jsi znalec o to víc.
Opiček je všude dost,
mají radost, mají zlost,
připomínají nám nás,
to přec vidí každý z vás.
Tahle báseň opičí
se vám doufám nepříčí.
K těm opičkám láska má
opičí se býti zdá.
Na pařezu
(květen 2019)
Sedím v lese na pařezu,
dolů z něho nepolezu.
Teprve až mi vyhládne,
jak každý jistě uhádne,
spadnu z něho na jehličí.
Dokud pařez nevyklíčí,
zůstanu tu ležet klidně,
jakkoli mi bude bídně.
Přines mi sem, svému muži,
bibli zavázanou v kůži.
Budeme se modlit spolu
k nejvyššímu apoštolu,
ať mám sešle dvě klobásky.
Netřeba nám trapné lásky,
té se přece nenajíme
a bez ní se nezblázníme.
|