Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Mexiko a Guatemala 2009

Facebook Twitter

Gringova cesta zemí Mayů

© 2011, poslední aktualizace: 27.6.2013

<<  Den sedmý, čarodějnický, 22. února  >>
<<  Selvou do nitra Yucatánu  >>

Snídaně máme dnes v ceně hotelu. Jsou to dva tousty. Máslo stačí sotva na jeden, na druhý dávám marmeládu. Taky sotva stačí. K tomu patří trocha kávové břečky a decka džusu. Toť vše. No, rozhodně už jsem měl lepší snídani. Na tuhle nanicovatou raději rychle zapomenu.
Venku na asi dvousetmetrové cestě z hotelu směrem do přístavu, kde nás bude čekat autobus, nás skrápí vydatný tropický deštík. Trochu na něj pochopitelně brbláme, ale nakonec nám zase tolik nevadí. Jako vždy usměvavý Armando nás naloží do autobusu, kde se všichni pohodlně rozvalíme, abychom vyjeli vstříc několika mayským památkám poloostrova Yucatán. Nedlouho potom pršet přestane, a silnice zvolna osychá. Těžká mračna se rozestupují a sluníčko začíná bojovat o svůj prostor na yucatánské obloze. Už po několikáté přejíždíme hranici mexických států. Do státu Campeche jsme přijeli ze státu Tabasco, teď přejíždíme do státu Yucatán. Na hranicích mezi státy tu bývají kontroly. Neprohlížejí tu ale pasy. Jen dohlížejí to, aby se přes hranice jednotlivých států nepřeváželo to, co se nesmí. A to jsou pochopitelně především drogy nebo zbraně, ale taky třeba skoro všechny potraviny a hlavně ovoce. Neměli bychom převážet dokonce ani jablko. Tahle opatření prý slouží k ochraně zemědělských komodit před zavlečením a rozšířením chorob ze státu do státu. Nás turisty ale na hranicích prohlížejí jen výjimečně. Spíš jen tak lehce nakouknou do autobusu, a to je všechno. Důkladní tedy moc nejsou. Většinou nás odbudou mávnutím ruky, abychom jeli dál. Nějaké to jablko, pro jistotu schované v tašce pod sedadlem, nám proto vždycky docela lehce projde.
Celý Yucatán je velice rozhlehlý a víceméně rovinatý poloostrov. Z jedné strany je omývaný Mexickým zálivem, z druhé strany Karibským mořem. Mayských staveb a památek je tady nepočítaně, od těch nejznámějších až po ty méně profláklé. Yucatánská džungle, rozprostírající se po obrovském území až hluboko na území Guatemaly a ještě dál, do Belize i Hondurasu, takových staveb, památek, a pyramid nabízí turistům mnoho. A určitě je mnoho dalších, které tahle vše překrývající džungle zcela pohltila, a které zůstávají pod jejím hustým příkrovem našim zrakům stále zcela skryty a doposud neobjeveny. Na Yucatánu ale není jen džungle a zbytky mnohých mayských měst. Zejména severní část východního pobřeží slouží k rekreaci. Bílé pláže, azurové moře, blízký korálový útes a také nedaleké mayské lokality sem lákají milióny turistů. Celá oblast je proto nazývána Mayskou Riviérou. Tahle část Yucatánu je podřízena obrovskému turistickému ruchu se vším pozitivním i negativním, co k němu patří. Oblast navštěvují ponejvíce Američané. Do luxusních hotelových komplexů v okolí Cancúnu, turistického velkoměsta, které je vybudované především právě pro ně, to mají velmi blízko. Stačí jim jen přeletět Mexický záliv. Je tu pro ně navíc velmi levno, a těch negativ, která jejich invaze přináší, bude vzhledem k jejich pohodlnosti, náročnosti a sebestředné nadutosti zřejmě víc. Ze svých apartmánů navštěvují blízké mayské památky, a dokáží je velmi bezohledně devastovat. Na mnoho pyramid už museli zdejší památkáři zakázat přístup, protože díky nezodpovědnému přístupu turistů docházelo k bezpříkladnému ničení a poškozování důležitých mayských staveb. A podle toho, co jsme slyšeli, šlo téměř vždycky především právě o turisty z řad Američanů. Asi bych mohl vsadit dolar proti fazoli, že i tu sprejem postříkanou olméckou hlavu z La Venty, o které jsme slyšeli předevčírem, má na svědomí nějaký zasraný Američan. Promiňte mi ten poněkud hrubý výraz.
obrázek Takhle to z autobusu vypadá, když jedete yucatánskou selvou
Jedeme teď dlouho yucatánskou džunglí, které někde říkají tropický prales. Ale ve skutečnosti je to něco úplně jiného, než co si člověk jako já pod slovem prales představuje. Je to vlastně jen takové podivné středně vysoké roští. Všechno to jsou spíš nějaké keře, než stromy. A nevypadá to nijak vlhké, jak by si člověk tropický prales představoval, ale naopak docela suché. Takovéhle suché křovinaté džungli se tu říká selva. Pro mne je to slovo, jaké jsem dosud neslyšel. Vody je na Yucatánu poměrně hodně, ale neteče na povrchu, nýbrž se drží v podzemí. Obvykle se po deštích do vápencového podloží rychle vsakuje, a vytváří mohutné podzemní toky i velká jezera či studně. Yucatán je právě známý mnoha podzemními studněmi, takzvanými cenotami, které také slouží jako zásobárny vody. A stejně fungovaly za Mayů už od pradávna. Křoviny a keře selvy kolem silnice jsou prakticky neprostupné. Ivča nás upozorňuje, že v selvě se drží spousta hadů. Jejich koncentrace je tu prý nejvyšší na světě. Většina z nich jsou samozřejmě, jak jinak, hadi jedovatí. Naštěstí nikdo z nás nemá žádné potíže, takže nemusíme nikde zastavovat. Dokonce ani naše děvčata a dámy zcela výjimečně nepotřebují na toaletu. A nebo se natolik bojí hadů, že raději vydrží, až budeme někde v civilizaci?

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3