Po necelých třech hodinách cesty selvou přijíždíme k první dnešní mayské lokalitě, k Labná. Patří do takzvané puucké architektury, ke které se počítá také několik dalších známých i méně známých mayských měst. Nalézají se právě tady v okolí, v ojedinělé, mírné a nepříliš rozlehlé pahorkatině na jinak rovinatém Yucatánu. Za starých Mayů bývala puucká města propojena cestami. Bývaly to kamenné a nad terén vyvýšené stezky, postavené za jistě nemalého úsilí mayských obyvatel. Puucká architektura se vyznačuje především stavbami pokrytými zvnějšku velkými bohatě zdobenými dlaždicemi, ať už s figurálními či jen vzorovanými motivy. Tenhle architektonický styl, jenž zaznamenal největší rozkvět někdy kolem 10. století našeho letopočtu, nemá na jiných mayských stavbách a městech obdoby. Rozhodně stojí za to, abychom mu věnovali několik zastávek a nějakou tu hodinku času. A já taky několik písmenek. Vzhledem k ostatním mayským městům a pyramidám puucký styl působí na návštěvníka trochu přezdobeně, možná lze říci, že i přeplácaně. Ale v tom je právě jeho zajímavost i neobvyklá krása.

Taková je i Labná. Ale působí na mě přímo idylicky, a to z valné části také proto, že tu kromě nás nepotkáme živou duši. Samozřejmě nepočítám-li prodavače vstupenek u vchodu, a mayskou Indiánku připravující pro žíznivce z našich řad výborný a dokonale čerstvý pomerančový džus. Celé pomeranče lisuje na počkání přímo před našimi zraky. Zdá se, že tu v areálu Labná žije a hospodaří jedna rodina. Nejspíš bydlí tamhle v tom malém oválném domě se slaměnou střechou, na který nás Ivča právě upozorňuje. Takhle prý vypadá typické mayské venkovské obydlí, a to už zřejmě stovky let zpátky.

Pokud jsem se zmínil o živých duších, přiznáte-li, že i takový leguán má duši, pak moje předchozí tvrzení tak úplně neplatí. Tyhle živé duše, leguány, ty jsme v Labná potkali. Několikrát. Vypadají jako draci z pohádky, které nějaký čaroděj Dobroděj zmenšil na lidem přijatelnou velikost. První z leguánů, moc pěkný a docela velký, se nám předvedl v celé své kráse hned u rozhlehlého a členitého paláce. Palác v Labná se sice už na některých místech trochu rozpadá, ale pořád je na něm velice okouzlující, jak je nádherně a bohatě zdobený zajímavými ornamenty a takovým nadýchaným kamenným krajkovím. Kromě toho je na paláci vidět i několik kamenných masek boha Chaca i s jeho typickým kamenným zatočeným nosem, který nám poněkud připomíná sloní chobot. Že by staří Mayové někdy viděli slona? Ne. To určitě ne.

Labná nepatří mezi ty nejznámější mayské lokality, ale pokud je něčím známá, je to především její proslavený Oblouk. Najdeme ho na druhé straně areálu, naproti paláci, když předtím kráčíme po vyvýšeném kamenném chodníku, o kterém jsem se už zmiňoval. Oblouk v Labná je zdobený jakousi mozaikou, která mi při pohledu z větší vzdálenosti připomíná oči. Můžu tak dumat nad tím, kterému že mayskému bohu zrovna tyhle oči patří. Chodíme skrze oblouk tam a zpět a pěkně si ho můžeme prohlédnout ze všech stran. Je to nádherná a skvělá ukázka mayské architektury, a vyniká tu zejména vedle oné dominantní Observatoře, Miradoru, Vyhlídky, či jak všelijak se té stavbě říká. Observatoř, která je zakončená čtyřmetrovým střešním hřebenem, se vypíná na pravděpodobně uměle vybudovaném kopci. Tenhle vršek se strmými svahy se nachází hned v samém sousedství Oblouku. Řekl bych, že ten vršek býval kdysi nějakou pyramidou a Observatoř na jeho vrcholu obřadním chrámem. Ale nevím, nemůžu tu nic tvrdit s určitostí. Labná je mayská lokalita nejen méně navštěvovaná a méně známá, ale také se o ní z hlediska její historie poměrně dost málo ví.

S takovými trochu podivnými pojmenováními, jako je tady Oblouk nebo Vyhlídka, se setkáme ještě na mnoha dalších mayských památkách. Uvidíme třeba kláštery, kostely, hrady a podobně. Všechna taková jména však nemají nic společného se starými Mayi, ani s účelem, k jakému jejich stavby původně sloužily. Tahle jména pocházejí od španělských dobyvatelů. Oni stavby pojmenovávali podle toho, co jim zrovna připomínaly. Není to pro nás už žádná novinka. S tímtéž principem jsme se už setkali třeba u Aztéků, když pojmenovávali v Teotihuacánu Cestu mrtvých, nebo pyramidy Slunce a Měsíce.