Z Labná se rychle dostáváme do nedalekého Kabahu. Je větší než Labná, známější, a už tu taky nejsme tak sami. Stejně jako Labná se i Kabah nachází na takzvané puucké cestě, patří tedy do stejného puuckého architektonického stylu. Procházíme pomalu areálem rozkládajícím se hned vedle silnice. To některé spořivé turisty nabádá k tomu, aby na Kabah čučeli jen přes plot. To je ale jen k jejich škodě. Kabah za vidění i zaplacení nevelkého vstupného opravdu stojí.

Prohlížíme si palác s několika terasami stojící na malém návrší s jednou vzrostlou palmou. Okolo něho je podobných menších domů či paláců několik. Terasy v některých jiných částech Kabahu se už podobají spíše sutinám. Na tyhle hromady kamenů se snad ani nedá vylézt. Podobně jako jiné haldy kamení mohou i tyto být zbytky starých mayských pyramid. To obrovské množství kamene soustředěného do několika těsně sousedících staveb je opravdu impozantní. Mezi jednotlivými domy a částmi areálu se přitom ještě proplétáte nesčetným množstvím různých teras, nádvoří, ochozů a schodišť, kdy jen o málokterém můžete říct, že víte proč a kam vede. Na některých travnatých plochách jsou rozloženy zbytky ozdob domů a paláců, jako by si je tady kdosi poskládal pro případnou rekonstrukci. A na jiných prostranstvích si nemohu nevšimnout kamenných nízkých sloupů, které kdysi bývaly možná o mnoho vyšší, ale které mi teď kdovíproč připomínají náš středověký kamenný pranýř. A ty schody? Taky bezva! Některé jsou natolik příkré, že se člověk raději něčeho přidržuje, nebo slézá skoro po čtyřech, aby nespadl se schodů dolů a neposloužil tak jako nechtěná oběť mayským bohům.

Nejimpozantnější a také nejznámější je ovšem v Kabahu Palác masek boha Chaca. Na tomhle paláci je celá dolní polovina asi osm metrů vysoké zdi vyzdobena nám teď už notoricky známými maskami boha Chaca. Jejich chobotovité hákovité nosy prý mohly sloužit k zavěšování obětních vykuřovadel. Což si já představuju nějak podobně, jako když křesťané používají voňavé kadidlo. Ale teď by se tu voňavých vykuřovadel dalo pověsit jen málo. Prakticky všechny nosy boha Chaca jsou ulámané. Proč? Jak to, že mnoho odlomených zbytků leží na ploše dole pod palácem? Proč na celém paláci najdu nepoškozené nosy už jen asi poslední dva? Kdo nebo co to má na svědomí? I když připustím, že něco mohl ukousnout neúprosný zub času, něco by mohlo mít na svědomí nějaké zemětřesení, přesto zůstávám přesvědčen, že mnoho z ulámaných Chacových nosů mají na svědomí vandalští turisté. Mayové by si přece svého boha deště Chaca určitě rozhněvat nechtěli. Toho je naopak třeba si v téhle vyprahlé oblasti předcházet. Na celém paláci má být Chacových masek přesně 260. Pokud tomu tak není, nekamenujte mne. Já je nepočítal. Ale věřím tomu. Proč by jich mělo být více nebo méně, když 260 je počet dní mayského posvátného roku? Pamatujete se přece ještě na kapitolu o starých Mayích, o jejich kalendářích, o konci jejich světa?

A ještě jedna stavba v Kabahu stojí za vidění i za zmínku. Je tu další Oblouk! Ten zdejší je ale mimo oplocený areál paláců. Je až na druhé straně asfaltové silnice, na staré mayské cestě do Uxmalu. Oblouk tu zřejmě sloužil jako městská brána při vstupu do Kabahu. Kolem téhle uxmalské mayské cesty vidíme za řídkými a nízkými stromy a keři další zbytky strmých mayských pyramid. Nemám tušení souvislostí a nevím, zda a co se ještě může skrývat pod nimi nebo uvnitř. Ale teď už vypadají jen jako kopce hlíny a kamení, jako velké snědé bradavice na zelené tváři okolní selvy. I tady, stejně jako už několikrát předtím, a taky mnohokrát potom, mě napadne, jak by bylo zajímavé, kdyby mě nějaký čaroděj dokázal přenést v čase do dávných dob starých Mayů, kde bych mohl odhalit všechna jejich skrytá tajemství, a rozluštit všechny záhady, nad kterými si dnešní vědci a historikové zatím marně lámou hlavy. Nebylo by to prima? Bohužel ale žádného takového čaroděje neznám, vraťme se proto zpátky k Oblouku. Mayský Oblouk v Kabahu není nijak krásně zdobený. Ba vlastně není zdobený vůbec. Zato je ale o hodně větší, než ten v Labná. Představuje asi vrchol toho, co Mayové dokázali postavit, pokud se velikosti podobného oblouku týče. Nejedná se totiž o žádnou složitou klenbu ani nějakou zvláštní architektonickou finesu. Mayové stavěli oblouk jen obyčejným přesazováním horního kamene přes ten spodní tak dlouho, dokud obě části oblouku nemohli nahoře spojit a překlenout. Odborníci tomu říkají přečnělková klenba.

Ještě než z Kabahu odjíždíme, upozorňuje nás Ivča, že od toalet je pěkný pohled na další slaměné mayské chýše. A že tam bývá opřena řada rezatých stavebních koleček, což přináší nám fotografům zajímavý a nevšední záběr. A tak, přestože nemusím, jdu čůrat. A opravdu. Mayské chaloupky i rezatá kolečka jsou přesně tam, jak Ivča řekla. Tak ještě tuhle fotku, radši dvakrát, a můžeme z Kabahu odjet.