Nekompromisní budík z mobilu mě vzbudí ještě před šestou ráno. Tentokrát jsem spal opravdu dobře. Nejspíš to bude díky dobré večeři a těm dvěma daiquiri po ní. Protože Méridu jsme včera viděli jen za tmy, jsem rozhodnut se teď ráno znovu projít po 60. ulici směrem k náměstí, abych si mohl ještě alespoň něco z Méridy vyfotit. Líba je rozespalá, jí se na procházku nechce, a tak jdu sám. Dostávám jen za úkol, abych někde koupil vodu a jogurty.

Vyrážím asi o půl sedmé. Moc času nemám, za hodinu už bychom měli s Armandem odjíždět. Ulice je už po včerejším karnevalu z nejhoršího uklizená. Bar La Parranda má staženou roletu. Pravý opak včerejšího večera. Teď je tu ticho jako v katedrále. Sluníčko se jen nedávno vyhouplo nad obzor, moc světla v ulici ani na náměstí není, ale přece jen se dá fotit o něco lépe, než včera večer za tmy. Na náměstí tedy rychle udělám pár fotografií. Zachytím si katedrálu, krásný palác Montejů, radnici a taky univerzitu, nezapomenu ale ani na méridské divadlo. Po včerejším karnevalu je teď město úplně ztichlé. Někteří prodavači na lehátkách přímo u svých stánků ještě vyspávají včerejší bujarou a dlouhou noc. Jiní už jsou vzhůru a čtou si ranní noviny, zatímco další Mayové spěchají do práce. Pěšky, auty, i na kolech. I já už musím spěchat. Cestou zpátky ještě plním v malém obchůdku svůj úkol a kupuju pro nás jogurty a balenou vodu.

Podobný obraz města vidím z oken Armandova autobusu, když z Méridy odjíždíme ulicí Paseo de Montejo. To je jedna z nejbohatších méridských ulic s mnoha vilami zdejších bohatých plantážníků. Kolem ulice i v jejím středu jsou tribuny a mezi nimi desítky či snad stovky prodejních stánků. I to je zřejmě pozůstatek včerejšího karnevalového veselí. Kvůli tribunám a stánkům teď ani ty vily méridských milionářů a zbohatlíků nejdou fotografovat. Následující cestu, protože jsem opravdu nějaký nedospalý, si můžu spokojeně zdřímnout. A opravdu ji z větší části prospím. Asi mám nějakou mexickou spavou nemoc, nebo co.