Ráno se oba, Líba i já, budíme už ve tři ráno. Jen po pár hodinách spánku. Pak už nějak nemůžeme usnout a jen se tak na našich nebývale rozměrných postelích převalujeme z boku na bok. Asi to bude tím, že podle času, kterým jsme se řídili do včerejška, je doma skoro oběd. Kolem půl šesté už se naštvu. Vstávám a začínám si do deníčku psát první poznámky. Samozřejmě hlavně ze včerejška. O hodinu později už ale jdeme s Líbou na ranní procházku. Pro nás neobvyklá věc, i když já doma chodívám v tenhle čas venčit naši psí dámu. Obcházíme jen jeden blok domů, ten kolem našeho hotelu. To pro jistotu, abychom někde nezabloudili. Na konci ulice za prvním rohem vidíme vysokánský mrakodrap. V tu chvíli ještě netušíme, že na jeho vrcholek se budeme večer drápat. Na sobě máme oblečená jen trička, i když Líba pro jistotu dvě. Ale nějak to není ono. Zatím je docela chladno. Je příliš brzké ráno. Ulice jsou ještě potemnělé, svítat teprve začíná. Poslední dva rohy míjíme už skoro v poklusu, jen abychom už byli co nejdřív zase v teple našeho pokoje, nejlépe alespoň chvíli v posteli pod dekou. Ale můžeme být rádi, že tu není počasí, jaké v bylo ještě minulý týden. V noci a brzy ráno bylo v Mexico City pod nulou. A to teď rozhodně není.

Kolem půl osmé máme schůzku, kde probíráme program na dnešní den. Dopoledne bude s Ivčou procházka po centru Mexico City, odpoledne budeme vypuštěni do víru velkoměsta samostatně. Někteří si stěžují, že se moc nevyspali kvůli hluku přicházejícímu z ulice za hotelovými okny. Zdá se, že mít pokoj bez oken, jako máme my, je tedy výhoda. Na schodech hotelové pavlače se ještě fotografujeme. Poprvé se tu tak nějak vidíme všichni pohromadě. Je to zajímavá setava. Trojnásobná babská přesilovka! Jsme tu jen tři páry, Petr s Ivetou, Láďa s Lidkou a já s Líbou. A k tomu už jen samá ženská jména. Dagmara, Pavla, Bláža, Lucka a Dáša. A pochopitelně průvodkyně Ivča.

K snídani si pak dáme po meníčku skoro za dvě stovky. Není to zrovna levná snídaně, ale máme teď ráno docela hlad. Oblíbená a téměř všudypřítomná jsou v Mexiku k snídani vejce. Líba si je dá trochu ostřejší s fazolkami a nějakou uzeninou, já volím omeletku se žampióny. K tomu se podává káva a nějaký džus. Mně přesto, že si objednávám "apple", tedy jablečný, bůhvíproč přinesou mrkvový. Nezdá se mi už svou barvou a když ho ochutnám, zatvářím se, jako bych viděl sedm čertů. Fuj! Tohle mi tedy opravdu skrz papulu neprojde! Líba, když mě vidí, jak se zhnuseně tvářím, se nade mnou ale slituje. Vymění mi můj mrkvový džus za její pomerančový. Zaplať pánbůh, ten se pít dá. A Líbě, zdá se, chutná i ten mrkváč. To absolutně nechápu.

Co však je u snídaně ještě větší katastrofa, je káva. To je tedy zoufale příšerná a nechutná břečka! Že je poněkud nakyslá, to už mi ani nepřijde. To jsem zaznamenal už na vícero místech včetně Evropy. Na rozdíl od skoro celého zbytku světa naopak my u nás v Česku máme rádi kávu aromatickou, silnou a hořkou. Případně jen mírně nasládlou. Alespoň já tedy určitě. Často taky říkám, že káva musí být hořká a černá, jako moje duše. A ještě bych mohl dodat, že má být i horká a silná. To už si ale nejsem jist, jestli moje duše oplývá i těmito vlastnostmi. To, co ale dostaneme tady jako kávu, je všechno možné, jenom ne tohle. Pokud vám můžu radit, dostanete-li se někdy do Mexika, dejte si cokoli jiného. Věřte mi, že to nebude horší!

Americana, jak se tu téhle kávě říká, má být jeden díl espressa a dva díly vody. Takový poměr už sám o sobě znamená, že to bude spíš hrušková voda, než nějaké kafe. Ale tady to ani takový poměr není. Přijde mi to jako náprstek espressa ve velkým kýblu vody! Má to sotva hustotu té louže, co je vidět na ulici, zatímco zabarvením má ta louže jasně a jednoznačně navrch. A co se teploty týče, odhaduji, že na tom budou přibližně nastejno. Chutí vás pak zdejší americana zaskočí asi stejně, jako když se napijete láku od okurek, zatímco čekáte pivo. Jedním slovem hrůza! Ještě štěstí, že jsem v posledních letech téměř odvykl pravidelnému pití kávy, takže se bez ní dokážu obejít. Ale chudák Líba, která potřebuje svou dávku pravidelně. Jak ta se s tím vyrovná?