No a jestliže jsem první kapitolu označil slovem úvodník, logicky mi z toho vyplynulo, že ta poslední kapitola musí být závěrečník. To proto, že tu kapitolu píšu na závěr. Kdybych ji psal na konec, jmenovala by se strašně blbě. Řekl bych, že nepřijatelně blbě.

Možná se někomu zdálo, že kapitoly v mém cestopisu z Malawi a Zambie nazvaném "Afrika zelená, Afrika divoká" byly příliš dlouhé. Ano. I mě to tak nakonec připadalo. Onen cestopis jsem tvořil nějak jinak a rozdělil jsem ho na méně částí, jenom podle jednotlivých dní. A protože se mi to taky až tak moc nelíbilo, jak mi většinou ty kapitoly vyšly až moc dlouhé, snažil jsem se tenhle zanzibarský text rozdělit do kratších částí. A možná, že jsem to zase přehnal obráceně a že jsou některé zase příliš krátké. Ale nic s tím už dělat nebudu. Takhle jsem to vytvořil a tak to taky zůstane. Každý můj cestopis je zkrátka jiný, stejně jako je jiná každá země, o které ve svých textech píšu.

A Zanzibar byl taky rozhodně jiný, než předcházející putování po Malawi a Zambii. A určitě na samém konci závěrečníku můžu napsat v souladu s názvem celého cestopisu, že nám naši africkou dovolenou, strávenou dva týdny v Malawi a týden v Zambii, náležitě okořenil. Zanzibar bylo koření voňavé, příjemné, ale i s onou trošičkou něčeho trpkého. Ale poznání onoho exotického ostrova, jeho starého města, endemických a jedinečných opiček, i onoho báječného zanzibarského moře, rozhodně stálo i za tu trošku hořké příchuti.

Jsem si navíc jistý, že jakákoli trpčí příchuť brzy vyprchává. Na to méně podařené a méně příjemné člověk snadno zapomene. Ověřil jsem si to nejen na sobě, ale v tomhle případě i u Moniky a Líby, když jsem zhruba po třech a půl letech od uskutečnění mé druhé africké cesty tenhle cestopis dokončoval. Ani Líba ani Monika si ty méně šťastné příhody, a částečně i ty příjemnější, už nepamatovala. Nebo alespoň ne v těch detailech, v jakých jsem je já měl zapsány ve svých notýscích. I já jsem si při zpracování oněch notýsků a psaní tohohle cestopisu spoustu detailů připomněl a některé dokonce úplně znovu objevil. Prožil jsem si tak při psaní celý Zanzibar ještě jednou. A kdykoli si tenhle text přečtu, prožiju si ho pokaždé zase znovu. To se mi líbí, to mám rád, a kromě času mě taková cesta už nic nestojí. A to je přesně ten důvod, proč to všechno dělám, proč si tyhle cestopisy píšu. A jestli se můj text alespoň trochu líbí i někomu jinému, je to pro mne taková malá třešnička na můj cestovatelský dortík.

Moje cestování a předchozí tři týdny v Malawi a Zambii tak výborně okořenil i nezapomenutelný Zanzibar. Okořenil ho chutně a zajímavě a samozřejmě se i na Zanzibar budu ve svých vzpomínkách a při čtení té spousty napsaných řádků rád vracet. Určitě.

Tak, a je to. Všechno. Můj drobný závěrečník i celý cestopis tady končí. Ze Zanzibaru je moje koření už opravdu všechno spotřebováno. Nezbývá ho už ani špetička. Afrika je dokořeněná. Úplně a dokonale.

A nezapomeňte, co znamená "Hakuna matata".