Na lodi nakonec začínáme až o půl deváté. Hrůza! A loď? Původně slibovaná velká loď pro dvacet lidí se zvrhla na malou kocábku. Jedeme v ní jen my čtyři a černošská posádka. V těchhle neckách rozhodně dvacet lidí jet nemůže, protože už v okamžiku, kdyby nás bylo o dva víc, byla by přeplněná. Kdyby schovali motor a do postranic zasadili vesla, nikdo by nepochyboval, že je to docela obyčejná pramice.

Naši posádku brzy začnu podezřívat, že ani nevědí, jak delfín vypadá. A asi nebudu daleko od pravdy. Sice se možná snaží přes vysílačku s někým spojit, ale zřejmě nikdo nevidí nikde ani ploutvičku. Nedivím se. Na delfíny je o kolem deváté už zatraceně pozdě. O půl sedmé ráno, kdyby to ale opravdu bylo někde v okolí Nungwi a ne na opačném konci Zanzibaru, to bychom snad šanci měli. Ale teď už ne. A tak nás svezou asi dvakrát sem a tam po moři a dosti trapně hledání delfínů předstírají. Pořád dokola jenom opakují, že tu delfíni někde jsou a že je musíme hledat. To určitě!

Samozřejmě, že delfíny hledáme marně, a to nejen proto, že je už vlastně ani nikdo najít nechce. Všichni vědí, že tu dnes už žádní nejsou a taky nebudou. Jsme stále pořádně naštvaní a myslím, že i ti černí mládenci to na nás jasně poznávají. Ale ani oni asi nemohou za to, že nás sem někdo jiný nechal dopravit přes celý Zanzibar úplně zbytečně. Jenže brzy ještě získáme pocit, že oni tu s námi jezdí sem a tam docela účelově. Zvlášť, když ještě nabereme na palubu nějakého rybáře, abychom ho dovezli na jakousi větší rybářskou loď. A hned potom na jinou loď s nějakými Japonci zase vezeme záchrannou vestu. "Aha, vy dobráci! Tak o tomhle se domlouváte vysílačkou, a ne o delfínech!", říkám si potichu sám pro sebe. "Tak dost!", řeknu vzápětí už docela nahlas, protože mi už dochází i ta poslední špetka trpělivosti. Jsme snad, kurník šopa, turisti, a nebo nějaký lodní taxík?

Naše nevraživost značně stoupá a je nejvyšší čas ji nějak zchladit. Jasně našim lodivodům říkám, že okamžitě končíme s nějakým ježděním sem a tam. Delfíny už necháme tam, kde jsou! Ať si je třeba strčí pod kšiltovku! Nebo kamkoli jinam! Tady jsem ve své angličtině vynechal několik sprostých slov, která bych jim česky asi řekl, ale která anglicky neumím. Takže teď se alespoň na chvíli pojedeme někam vykoupat a zaplavat si. Sluníčko se už přece jen ukazuje o dost víc, i když za oblačnost se pořád ještě často schovává.

Dovezou nás tedy nedaleko k opuštěnému břehu lemovanému skalisky a úzkým pruhem bílého písku. Dostaneme tu čas na vykoupání či šnorchlování. Naštvaná Líba ani Monika však do vody vůbec nejdou a zůstanou dřepět na lodi. Asi na protest vůči mně, zdá se. Zaplaveme si jen tedy já a Alena. Nevím však jak Alča, taky jí není moc do řeči, ale já z plavaní a koupání žádný zvláštní požitek nemám.

Vezmu si do vody šnorchl. Nejdřív je pode mnou hloubka, kousek dál ale narazím na korály. Kolem nich je pod hladinou spousta různých druhů rybek. Některé z nich mi připomínají rybičky z Rudého moře. Můžou to být, že jsou to stejné druhy. Určitě některé žijí nejen tady, kolem Zanzibaru, ale na severu i v Rudém moři. Jenomže ty korály a rybky jsou teď za přílivu dosti hluboko, na nějaké fotografování to rozhodně není. Vystrčím hlavu nad hladinu. Když vidím na lodi ty moje naštvaný holky, rázem mě šnorchlování a plavání přestane bavit úplně. Nasadím si brejle na čelo a plavu zpátky k lodi. Jen Alča ještě chvilku šnorchluje, ale pak připlave k lodi taky.

Lodníci pak s námi ještě popojedou o kousek dál a o něco blíž k pobřeží. Pak nám znovu zastavují na vykoupání u nevelké, úzké a opuštěné pláže. A tady už konečně vlezou do vody i Monika s Líbou. Jenomže nás už ani jinak docela příjemné vykoupání a zaplavání nikoho moc nebaví. Všichni jsme zklamaní a trochu (Líba hodně, hlavně na mě!) naštvaní. A tak po krátkém zaplavání se necháme odvézt nazpátek do vsi, odkud jsme vyplouvali. Ani naše posádka podvodníků s delfíny už s námi asi ani nikam jinam jet nechce. Delfíny jsme všichni už dávno vzdali. Ti prokletí kytovci, na které nás sem nalákali, odplavali bůhvíkam. Pokud tu vůbec kdy nějací delfíni byli. A na to já bych teď nevsadil ani fazoli proti dolaru!