A tady, nedaleko zachovalé ománské přístavní pevnosti, naše prohlídka Kamenného města končí. Náš průvodce Amin se tady s námi rozloučí. My pak popojdeme kousek zpátky a najdeme si malou hospůdku, kde nebudeme v dnešním horkém dni zavřeni uvnitř žádné budovy a kde můžeme sedět a večeřet venku.

Vybereme a objednáme si jídlo a celí vyžíznivělí zatím popíjíme lahvové pivo Tusker. Tohle pivo je opravdu pro velké žíznivce, protože ho tady mají ve třičtvrtělitrových lahvích. Jsou tedy poněkud větší, než na jaké jsme byli dosud zvyklí, ale na naši dnešní žízeň jsou právě tak akorát. Zvlášť když tenhle ležák rozhodně nechutná nijak špatně. Už na první pohled poznáte, že Tusker je pivo africké, protože z čelní etikety na vás kouká černá sloní hlava. Při bližším pohledu zjišťuju, že ležák Tusker vaří Východoafrické pivovary, a to nejspíš někde v Keni. Doma mi to následně internetové zdroje potvrdí. Společnost East African Breweries, tedy Východoafrické pivovary, opravdu existuje, opravdu pochází z Keni a pivo Tusker skutečně vaří. Dnes už se tahle pivovarnická společnost rozšířila také do Tanzanie a pivo Tusker dokonce exportuje do několika dalších afrických zemí. A od roku 2008 se Tusker dováží dokonce prý i do Evropy, konkrétně do Velké Británie. Jo, a slovo "tusker" v některém z desítek keňských jazyků znamená slon. Jak jinak. Podle nálepky na lahvi bych ani nic jiného nečekal.

V hospůdce sedíme dlouho. Nemáme vlastně kam spěchat. Hned naproti přes ulici je malý obchůdek, jemuž ovšem naše dámy nedokážou odolat a musejí se tam jít na nějaké ty suvenýry podívat. Ani to jinak dopadnout nemohlo, než že se zanedlouho začlo o něco smlouvat. Smlouvá se dlouho a vytrvale. Dámy se zatím vrátily k večeři, ale smlouvá se dál. Smlouvá se mezinárodně srozumitelnými posunky i přes ulici. Pak se to ale všechno zadrhne na jediném dolaru a nikdo už nechce ustoupit. Nakonec však přece jen k obchodu dojde. Alča tak dostane svoji vyhlédnutou batiku a Líba si dojde pro dřevěnou misku s žirafami. Všichni jsou spokojení. Naše dámy i majitelka obchůdku. A tak to má být. Já bych sice asi smlouval mnohem víc a důsledněji, ale všichni mě tu napadají, že jsem prý lakomý. Jenže smlouvání a jeho rituál je přece něco docela jiného, než lakota. Ale když o mně takhle smýšlíte, dobrá. Budu si to pamatovat! Pro příště se stanu ještě větším lakotníkem!

K večeři dámy spořádaly porci nudlí, případně jiných těstovin, já jsem s chutí snědl objednané hovězí s rýží. Veškeré jídlo hodnotíme v téhle restauraci jako dobré, ale na druhou stranu to zase není nic omračujícího, nic výjimečného. Pak znovu ještě chvíli posedíme u pivka a procházíme zase částí starého Zanzibaru. Už je skoro tma, docela rychle se stmívá.