Do Bangkoku jsme letěli přes nizozemský Amsterdam. Odtamtud jsme pro mne trochu nečekaně přelétali až kolem pobaltských republik a nepříliš daleko od Moskvy. Normálně se zdá, že je to nějaká zbytečně delší cesta. Člověk se ale musí podívat na glóbus, na té kouli pak tenhle směr letu jako nějaká velká oklika vůbec nevypadá. Letiště v Bangkoku nás přivítalo hodně dlouhou procházkou k odbavovacím přepážkám a tamním obrovským davem čekajícím na vyřízení vstupních formalit. Vízum jsme v pase měli, ale čekali jsme na průchod pasovou kontrolou skoro celé dvě hodiny. Všechny cestující si tu při každé pasové kontrole fotografují, takže k všemožným podrobnostem, které jsme museli vyplnit už doma při žádosti o vízum, mají Thajci z našich příletů a odletů slušnou sbírku našich fotografií. A k tomu i výpis z našeho bankovního účtu se zůstatkem alespoň 30 tisíc, jak zněl jednoznačný požadavek rovněž při žádosti o vízum. Čekali jsme na odbavení tak dlouho, až jsem začal mít strach, jestli po takové době vůbec ještě někde najdeme naše zavazadla. A taky našeho průvodce Pepu, který nás tu měl čekat. Ale všechno nakonec dopadlo dobře. Pepa i zavazadla, všechno bylo na svém místě. Pepa na něm přešlapoval, zavazadla nikoli.

Veliké bangkokské mezinárodní nové letiště, otevřené v roce 2006, se dnes používá na všechny dálkové lety prakticky pro celý Indočínský poloostrov. Ale nebyla by to asi Asie, aby se záhy jeho otevření nezjistilo, že v celém tomhle obrovském komplexu není ani jediná sprcha. Já ji tady tedy nehledal, ale prý tu opravdu není.

Další prapodivnost bangkokského letiště, která se nás už dotýkala mnohem víc, nás čekala při příletu z Barmy. Thajci nám totiž nebyli schopni přeložit zavazadla na letadlo do Evropy. Museli jsme mít další vízum pro vstup do Thajska potřebné jenom na to, abychom si vyzvednutá zavazadla vzápětí odbavili k letu do Evropy. Neuvěřitelný bordel, který vás stojí necelou tisícovku za jinak zcela zbytečné vízum. V našem případě sice šlo na účet cestovky, ale to na věci nic nemění. Někdo to zaplatit musel a v posledku jsme to stejně byli zase my, kteří platíme cestovní kanceláři celou naší cestu. Vyplnění podrobného dotazníku tentokrát stačilo, výpisy z účtů tu už naštěstí nikdo nechtěl. Jak bychom je tady asi taky sehnali, že? Protože jsme ale měli víc než půl dne času do odletu, využili jsme někteří tohle vízum k ještě jednomu výletu do centra Bangkoku, tentokrát s Lukášem, naším průvodcem po Barmě.

Bangkok, hlavní město Thajska, je obrovské rušné a moderní velkoměsto se spoustou mrakodrapů. A samozřejmě se specifickými asijskými rysy. Žije v něm více než osm miliónů lidí mnoha národností, obývajících různé často si sobě nepodobné městské čtvrti a části. My jsme byli ubytováni v hezkém a příjemném hotelu Villa Cha-Cha prakticky v samém centru Bangkoku. Spali jsme tu první dvě noci naší cesty, a později ještě jednu noc před odletem do Barmy.

Pro zajímavost se musím ještě zmínit, že jsem někde na Internetu našel původní thajský a originální název Bangkoku. Celý zní takhle: "Krung Thep Maha Nakhon Amorn Rarranakosindra Mahindrayutthaya Mahadilokpop Noparattana Radchhani Buriom Udom Rachnivet Mahastan Amorn Pirmarn Avatarn Satit Sakatuttiya Vishnukarm Prasit". Hrůza co? Raději bych se učil nazpaměť celou Erbenovu Kytici, než tohle. Myslím, že ani samotní Thajci to nazpaměť neumí. Já thajsky neumím ani klápnout, ani jedno jediné slovíčko jsem se nenaučil. Tak berte následující překlad thajského jména Bangkoku s rezervou, protože ten překlad, neumíte-li thajsky, si samozřejmě musíte někde najít. Každý překlad do češtiny, který najdete, je maličko jiný, ale mohl by vypadat třeba takhle: "Město andělů, nádherné a nedobytné sídlo boha Indry, město velké a vznešené, v němž je uschováno devět skvostných drahokamů, město královské s velkolepými paláci a stavbami, město věčné, v němž sídlí bohové a kde má svůj domov bůh Krišna, město stvořené bohem Višnuem". Docela hezké, ne?