Tři země Indočínského poloostrova, které jsme na naší měsíc trvající cestě navštívili, představují tři zcela různé světy. Je to neuvěřitelná záležitost. Tři sousední země, a jsou tolik, tolik odlišné. A to nám někteří, co s námi cestovali a byli předtím v Laosu nebo ve Vietnamu, říkali, že tam je to zase něco úplně jiného.

Thajsko bylo první zemí, kam jsme přiletěli. Je to, zejména ve srovnání s Kambodžou a Barmou, veskrze bohatá a relativně vyspělá země. Thajsko nikdy nebylo ničí kolonií, thajské království si stále drželo svou nezávislost a samostatnost. Thajci jsou velmi hrdí na svou zemi i měnu, velice milují svého krále a zbožňují celou královskou rodinu.

Kambodžské království bylo druhou navštívenou zemí. Je bývalou francouzskou kolonií, kde se dnes běžně a všude dá platit dolarem. Kambodža je zemí, jejiž rozvoj byl zcela rozvrácen obdobím krutovlády Rudých Khmerů na konci sedmdesátých let dvacátého století. Zřejmě se ještě dlouho z tohoto období bude vzpamatovávat. Cítíte to na každém kroku. Kambodža je země mnohem a mnohem chudší, než Thajsko.

Barmu jsme navštívili nakonec, a byli jsme tam i nejdéle. Barma neboli Mynamar je bývalá součást velkého britského impéria. Kdysi platila za jednu z nejvíce prosperujících britských kolonií, dnes ovšem patří mezi deset nejchudších zemí světa. Obyvatelé Barmy jsou velice sužováni svým vojenským socialisticko-diktátorským režimem, který tam vládne. Ale Barma je na druhou stranu tak neobyčejně zvláštní a zajímavá země, plná překvapení i milých lidí, že jsem o ní napsal větší samostatný cestopisný text nazvaný "Země chudá i plná zlata". Zmiňoval jsem se o něm již na začátku v úvodní kapitole.

Následující text je tedy věnován většině procestovaných míst v Thajsku, zejména v jeho hlavním městě Bangkoku, dále pak cestě po Kambodži a hlavně a především návštěvě slavného a nádherného Angkor Watu a ostatních chrámů v angkorské oblasti. A samozřejmě taky mnohým zážitkům, ať už více či méně příjemným, které mne a mou ženu Líbu při návštěvě těchto dvou zemí provázely.