V dalším úseku cesty už občas zahlédneme moře, když se po levé straně husté křoviny poněkud rozestoupí, případně podlehnou krajinotvorbě mayských domorodců. Líba si vzpomene na "Piráty z Karibiku", co nedávno viděla, a ptá se, jestli tohle už je Karibik. No, není to ještě ten opravdový Karibik. Tohle je Mexický záliv. Karibik je až na druhé straně poloostrova Yucatán. Za pár dní k němu dojedeme taky. Ale klidně už to tady ke Karibiku můžeme počítat. Je to nedaleko a jako šiřší okolí to ke Karibiku určitě patří. A nejen proto, že dnes podél tohohle pobřeží dojedeme do Campeche, které se často označuje jako pirátské město. Karibští piráti tu tedy také mají své místo. Takže klidně můžeme říkat, že už u Karibiku jsme. Zkrátka už to je Karibik a hotovo!

Po chvíli křoviny za okny zřídnou a objevují se nějaké malé rekreační domky. Záhy řidič Armando zatáčí na parkoviště u restaurace Bahia de Tortugas. Restaurace je asi sto kilometrů před Campeche, a nachází přímo vedle hlavní silnice. Kromě občerstvení nabízí projíždějícím i báječné prostředí k relaxaci a k vykoupání. Vedle restaurace je malý bazén, kolem něho stolky a lehátka, za restaurací je pak dlouhá nekonečná pláž s nádherným bílým pískem, tyrkysové moře, palmy a slunečníky. No prostě nádhera. Je tu jako v pohádce, někdo by možná řekl, že jako v ráji. Dá se říct, že tohle dokonale splňuje mou představu o karibských plážích. Ale nejprve zamíříme do restaurace, než bude plná. Jsme rozhodnutí dát si tu jen něco menšího, a vybereme si s Líbou polévku z mořských plodů. Je hodně hustá, ale moc mi zrovna nechutná. Je příliš papriková, takže i trochu nahořklá. Chuti polévky nepomůže ani dochucení natí koriandru a nakrájenou cibulí, což nám k polévce přinesli zvlášť. Na rozdíl od Líby mám já pálivou verzi polévky. Ostřeji kořeněná je možná o něco lepší. Ale možná taky o něco horší. Nějak se na tom ani po vzájemném ochutnávání nemůžeme shodnout. Ale na polévku si rychle zvyknu. Zase tak úplně špatná není. Spíš má jen nezvyklou a nečekanou chuť. Polykání mi jde už trochu líp, alespoň zpočátku. Pak se mi ale jeden lok nějak nepovede, a ta nepříjemná bolest se mi znovu vrací. Co to jenom probůh může být? Nevím. Jen doufám, že to snad přejde. Abychom neměli zbytečné prostoje, převlékli jsme se s Líbou do plavek už při čekání na jídlo. Zastávka tu nebude dlouhá a musíme si to tady užít. Líba hlavně sluníčka, já především vody. A tak jen co dokoušeme poslední krevety, chobotničky a to další kdovíco, co ještě v té polévce máme, shazujeme svršky, a hurá na pláž a do vody!

Je to první naše letošní koupačka. A je báječná! Voda je teplá, jen snad při prvních pár krocích či tempech se zdá chladnější. Zato ale jen co vlezu do vody, zaútočí na mě pelikán. Přelétá mi docela těsně nad hlavou. Pravděpodobně si teprve v poslední chvíli rozmyslel, že tenhle vorvaň by pro něho bylo přece jen příliš velké sousto. Během následující koupačky tu pelikánů přelétá vícero. Někdy úplně těsně nad hladinou, jindy o trochu výš. Jejich siluety při pohledu z vody proti obloze připomínají ptakoještěry, jako odněkud z jurského parku. Chvíli si na to musíte zvykat, že vám při plavání lítají nad hlavou takoví velcí krocani. Sem tam taky poletují okolo racci, a občas se vrhnou střemhlav do vln pro nějakou rybku. Zdá se ale, že většinou neúspěšně. Téměř celé dvě hodiny tu spokojeně spočívám ve vodě, jen s malou přestávkou na fotografování pláže, moře nebo létajících pelikánů. Pláž je opravdu nádherná a neskutečná barva moře téměř omračující. Nedivím se, že nahoře u bazénu vedle restaurace není ani noha. Ale ani tady na pláži není mnoho lidí. Vzhledem k délce pláže, která se odtud táhne do nedohledna na obě strany, se dá říct, že tu není skoro nikdo. Potom, co udělám pár fotografií, hned zase spěchám zpátky do vody. Líba se ovšem více než koupání věnuje spalování vlastní kůže. Maličko ji v tom brání bílé obláčky rozeseté po obloze, které jsou jeden jako druhý. Jako kdyby někdo ten první namaloval a ostatní potom vyráběl přes kopírák. Pod těmi obláčky je ale zdejší obloha tak zvláštně modrá, že jsem snad nikdy dřív takhle měkkce zářivou modrou barvu na nebi neviděl. Tady to nemá chybu!

Všechno má ale svůj konec. V hotelu America v Campeche už nás jistě čekají. I naše koupání musí tedy skončit. Ale na to, že je únor, to bylo fakt dost dobrý! V autobuse si dáme pivo. Armando má vždycky pro nás v autobusové ledničce zásobičku a pečlivě a pravidelně ji doplňuje. Od Ivči a zřejmě i z předchozích zájezdů dobře ví, co Češi ke své spokojenosti potřebují. Mám ale problém s tím, abych pivo vypil dřív, než usnu. Hrozně rychle se mi začínají zavírat oči. Více než hodinovou cestu do Campeche potom celou prospím. A to tak tvrdě, že by mne neprobudili ani karibští piráti, kdyby přepadli Campeche a zcela ho vyplenili. Tak, jako to už několikrát udělali kdysi ve druhé polovině 17. století.