A když už jsme se tak hezky rozloučili s jezerem Inle, a tím pádem i s celou Barmou, já tak mohu pomalu ukončit i tohle svoje vyprávění. Snažil jsem se v předchozích kapitolách a odstavcích zaznamenat všechno podstatné a důležité. Věřím, že se mi alespoň trochu podařilo zachytit jedinečnost a výjimečnost Barmy, čili dnešního Myanmaru, nastínit význam mnohých historických a kulturních památek této neobyčejné země, odhalit něco ze zvyků a života tamních obyvatel, a přiblížit vám většinu z neuvěřitelných a těžko pochopitelných protikladů. Barma, země bohatství i chudoby, musí nutně v člověku zanechat mnoho dojmů a zážitků, které ještě dlouho budu nosit ve svém srdci. Každopádně to pro mne byla báječná nezapomenutelná dovolená, a to včetně předchozí části v Kambodži a Thajsku, zejména návštěvy úžasného kambodžského Angkor Watu a ostatních okolních chrámů. A myslím, že Líba by své pocity vyjádřila hodně podobně.

Tentokrát nemůžu říct, jako když jsem psal o Peru a Bolívii, že mi ten text vyšel mnohem delší, než jsem přepokládal. Tamto bylo poprvé, co jsem něco takového psal, tady jsem to už s předchozími zkušenostmi očekával. Doufám, že to má alespoň trochu hlavu a patu, a že pro čtenáře, kteří se prokousali až sem, to bylo alespoň trochu zajímavé.

A tak bych nakonec rád poděkoval Lukášovi i Kopwintovi za úžasné zážitky, které jsem si z Barmy za jejich podstatného přispění přivezl. Celá organizace nakonec běžela mnohem líp, než na co nás Lukáš připravoval před příletem do Barmy. A moje díky patří také všem ostatním spolucestujícím. Ti samozřejmě vždycky vytváří měrou ne nepodstatnou atmosféru celé cesty, podílejí se na její úspěšnosti i na zážitcích, jichž jsem mohl být účasten.

Všem milým a pohodovým Barmáncům pak chci ještě popřát brzké a hladké vyřešení jejich svízelné politické situace. Nedemokratická vláda vojenské junty v Barmě trvá už bezmála padesát let, a proto jim hlavně přeju mnohem větší míru svobody, která by Barmu i její milé obyvatele dovedla k takové budoucnosti, o které by se nedalo říci nic jiného, než že je skvělá.

A co tedy ještě dodat na závěr? Napadá mne snad už jen jedno. Odpověď na otázku, na kterou se mě ptalo mnoho lidí. Na srovnání cest po Peru a Bolívii a téhle do Thajska, Kambodže a Barmy. Co prý bylo lepší a hezčí... Jenomže odpovědět na to je zatraceně těžká věc. To prostě srovnávat nejde. A taky jsem na to v tomhle smyslu odpovídal. Je to stejné, jako kdybyste se mě ptali, jestli se mi líbí víc koule nebo krychle. Já nevím. Prostě to nedokážu říct. Oboje má dokonalý a krásný tvar, ale oboje je něco úplně jiného. A já vážně neumím říct, co je hezčí. Vy ano?

No, a teď už je to opravdu všechno.