| |||
![]() |
Země chudá i plná zlata© 2008, poslední aktualizace: 8.10.2011
<< Zapomenutá Barma a komunikační nemožnosti >>
Vláda drží celou zemi v obrovské mezinárodní izolaci.
Přístup k zahraničním informačním zdrojům
mají obyvatelé velice omezený.
Nutno říct, že ani v zahraničí není o Barmě
moc přístupných informací a zpráv.
A když už jsem po příletu domů nějaké našel,
málokdy souhlasily s mými zkušenostmi přímo z Barmy
a často jsem měl pocit,
že místo seriózních informací
je třeba uváděné skutečnosti zařadit spíše
do roviny dohadů či spekulací.
Na Barmu jakoby všichni zapomněli,
nikdo jako by nevěděl nic určitého, nic jistého.
Mobilní telefony v Barmě mají, nejsou ale příliš rozšířeny.
Volat z nich lze jen po Barmě,
a většinou jen ve velkých městech a turistických centrech.
Jediný zdejší operátor, patřící samozřejmě vládě,
neumožňuje žádné hovory do zahraničí.
A i z pevných telefonů je prý zahraniční hovor
velmi komplikovaný, ne-li nemožný.
A hodně nespolehlivý.
Vy se tu s vlastním mobilem nedovoláte vůbec nikam.
Je vám tu úplně k ničemu.
Nezavoláte si, neodešlete zprávu, ani vám žádná nepřijde.
Můžete ho klidně vypnout
a složit až na samé dno svého zavazadla
na celou dobu, co budete v Barmě.
Tedy pokud ho nechcete náhodou používat jako budík.
Ve městech vidíte na střechách domů
mnoho velkých satelitních antén.
Televizní příjem tu však je velmi regulován vládou
a je prý hodně drahý.
Říkali nám, že vloni, v době nepokojů,
vláda zdražila příjem satelitní televize
dokonce prý více než šestsetkrát.
Neuvěřitelné číslo!
Teď prý už zase cena, i když pomalu, klesá.
V některých hotelích jsme měli na pokojích možnost
podívat se na některé televizní programy.
Nebylo jich mnoho, nějaká místní státní televize,
technicky i prezentačně dost mizerné úrovně,
nějaká čínská, nějaká japonská
a další asi čtyři asijské televiní stanice.
A k našemu překvapení i americká CNN.
Je ovšem otázka,
zda CNN nemají povoleno jen v hotelích
a právě jenom kvůli cizincům.
A internetová komunikace?
Už jsem dříve naznačil problémy,
které měl Lukáš s emailováním.
Místo, kde vám je umožněno připojit se k Internetu,
najdete v Barmě výjimečně.
I tak narazíte na problémy.
Vláda mnoho stránek blokuje, mnoho jich je nepřístupných,
blokovány jsou například všechny e-mailové servery včetně českých,
stránky zahraničních zpravodajství a informačních serverů
a mnoho a mnoho dalších internetových zdrojů.
Spojení je navíc nesmírně pomalé.
Někteří poskytovatelé Internetu v Barmě prý používají
zvláštních tunelových spojení přes zahraniční uzly,
aby se vyhnuli blokování stránek
nastavené poskytovatelem připojení, tedy vládou.
Ale pak je zase spojení ještě pomalejší.
A v době nepokojů prý bylo internetové spojení Barmy se světem
přerušeno úplně.
V Mandalaji jsme našli jedno
internetové pracoviště s několika počítači,
které bylo navíc dost blízko našeho hotelu.
Šli jsme to vyzkoušet, drahé to pro nás nebylo.
Chtěli jsme odtamtud přes internetové stránky T-Mobilu
poslat domů SMSku, že teď dalších skoro čtrnáct dní se už neozveme
ani telefonem, ani SMSkou, ani emailem,
až zase z Bangkoku.
Byl to vcelku zajímavý zážitek,
protože rychlost internetového připojení byla omračující.
Představte si,
že spuštění stránek T-Mobilu,
přihlášení k mému účtu a odeslání jedné jediné SMSky
mi trvalo neskutečných asi osmnáct minut.
A můžete mi věřit, že to nebylo mou nešikovností.
Díky této zkušenosti jsme se později už nepokoušeli
žádné internetové připojení najít ani použít.
V danou chvíli kvůli té jedné zprávě nám to nijak nevadilo,
ale podruhé už bych asi přišel o nervy.
Někteří další z naší skupiny ovšem byli daleko
větší internetoví závislíci
a hledali se střídavými úspěchy
možnost připojení a internetové komunikace skoro všude,
kam jsme přijeli.
Čili pokud nemohli a nedokázali zůstat bez Internetu,
museli se obrnit neskonalou trpělivostí.
A přitom ještě třeba museli mít štěstí,
aby zrovna šla elektřina.
>>
© Lubomír Prause, 2008
|
||
|
![]() |
![]() ![]() ![]() |