No, tak to vidíte. Už jsem se zase dal do psaní. Pro změnu je tu Arménie. Krásná a jedinečná Arménie. Zvláštní země, kterou bych stručně charakterizoval jako zemi mnoha přírodních krás, divokých hor a dravých řek, ale také jako křesťanskou zemi plnou prastarých kulturních a historických památek, zemi silných křesťanských tradic a víry, zemi právem pyšnou na svou oslnivou a bohatou historii.

Prvoplánově jsem do Arménie nijak nemířil, ale na druhou stranu musím přiznat, že Arménie byla jednou z několika alternativ, které jsem nabízel své ženě Líbě, když jsme uvažovali o dovolené pro rok 2011. Tehdy to však měla být delší cesta a v programu nebyla jenom Arménie, ale měla to být cesta i do dvou sousedních zemí, do Gruzie a Ázerbájdžánu. Jen asi o rok později se mi pak naskytla příležitost se do Arménie krátce podívat se svými kolegy ze zaměstnání. Arménie pro mne byla svůdnou a lákavou zemí, především kvůli své historii a historickým památkám stejně jako kvůli překrásné přírodě, o nichž se většina textů o Arménii zmiňuje. Zkrátka Arménie byla pro mne zemí, kam bych se opravdu rád podíval. Proto, když byla ta možnost, jsem neváhal. Ani chviličku. Dostal jsem se tak v červnu 2012 do Arménie přibližně na osm dní. Jakmile jsem se vrátil, okamžitě mě napadlo napsat si o téhle zemi alespoň pár slov, ačkoliv jsem s tím předem vůbec nepočítal.

Nebude to tentokrát žádný podrobný deník, žádné psaní ve stylu krok za krokem arménskou zemí. Taky jsem si cestou nepsal žádné poznámky, žádný deníček. Poznamenával jsem si jenom čas a místa, abych později podle toho mohl roztřídit, seřadit a popsat svoje fotografie. V následujícím textu se tedy omezím jen na pár postřehů, které jsem v téhle zajímavé zemi během oněch osmi dnů získal. Následující text vznikl ze dvou důvodů. Ten první je to, že mne psaní docela baví. To jistě pravidelný čtenář mých spisků už dávno ví. Druhý a ten hlavní důvod je ten, že mnoho věcí s postupujícím věkem rychle zapomínám. To taky ale už pro nikoho není žádná překvapující novinka. Prostě jsem si doma brzy sedl a začal psát, abych si taky bezprostředně po návratu oživil mnohé z toho, co jsem v Arménii viděl a slyšel a co mi moje už zřejmě značně sklerotická paměť nedovoluje usadit si natrvalo kamsi do šedé mozkové kůry, beztak přeplněné záplavou obvyklých zcela nepotřebných zbytečností.

Protože jsem si na téhle cestě žádné poznámky ke svému psaní nevytvářel, napsal jsem podstatnou část následujících písmenek víceméně v několika prvních dnech až týdnech bezprostředně po návratu z Arménie. Prostě jsem s tím původně nepočítal, že bych něco napsal, ale Arménie mi přišla natolik zvláštní a zajímavá, že jsem se do toho musel pustit. A to hned, protože paměť mi slouží čím dál hůř. Deníček i zpracování fotografií z lednové Afriky, na kterých jsem tou dobou doma pracoval, muselo v tu chvíli stranou, protože později už by mi o Arménii asi nic napsat nešlo. Myslím, že bez toho bych za pár dní zapomněl skoro všechno.

Ještě se samozřejmě musím v úvodu zmínit o tom, že již tradičně k tomuhle cestopisnému textu patří docela velký soubor fotografií. Tuhle arménskou fotogalerii si můžete na mých webových stránkách prohlédnout. A stejně tak mám, jako již tradičně, sestavený soubor pro internetovou aplikaci Google Earth, ve kterém jsou zachycena všechna důležitá místa, která jsem v Arménii navštívil. Tenhle soubor s cestou Arménií si můžete z mých webových stránek stáhnout a všechny ty lokality si můžete ve zmíněné aplikaci pěkně projít a zobrazit.

Tak. A teď už se připojme k naší české průvodkyni Martině a její arménské kolegyni Marině, které se o nás po celou dobu pobytu v Arménii staraly, a můžeme začít. Tož tedy vzhůru do Arménie!