Podivuhodná je to země, podivuhodná je Arménie, že? Ano. Já jsem si tuhle zemi každopádně takhle zařadil. Jsem rád, že jsem mohl na vlastní oči spatřit bájnou horu Ararat a projíždět rozlehlými arménskými horami podél bývalé Hedvábné stezky. Jsem rád, že jsem viděl některé z nesčetných prastarých kostelů prvních křesťanů, že jsem mohl se alespoň zlehka dotknout nádhery arménské přírody, že jsem ochutnal trošku z báječné arménské kuchyně, a rád jsem si užíval neopakovatelnou atmosféru večerního Jerevanu okolo zpívající fontány. Ale Jerevan už opouštíme a i se všemi půvaby překrásné Arménie je čas se rozloučit.

Ano. Tahle návštěva Arménie, ač krátká, každopádně stála za to. Arménie se mi moc líbila a jistě mi na ní zůstane mnoho krásných vzpomínek. Doufám, že se mi do paměti zaryly hloub, než se mi do ní dokáže zavrtat odporný červík sklerózy. A věřím, že i tohle dílko, které jsem o Arménii napsal, mi v nikdy nekončícím souboji s tímhle nezničitelným neřádem alespoň trochu pomůže. Nakonec vždyť právě to patří mezi ty hlavní důvody, proč jsem takovéhle cestopisné texty z pro mne zajímavých cest a míst začal psát a tvořit. Až všechno zapomenu, pořád si svoje zážitky a dojmy budu moci ještě přečíst.

Chci poděkovat našim průvodkyním, které se nám při celém našem pobytu v Arménii věnovaly. České průvodkyní Martině, i její arménské kolegyni Marině. Připravily pro nás hodně nabitý a velice zajímavý program, který nám za těch několik dní ukázal všechno to, o čem jsem tu psal. A pochopitelně i něco navíc, o čem jsem se nezmínil. Jednak si ne všechno dokážu zapamatovat a jednak se ne o všem dá nebo má smysl něco psát. Ale toho v Arménii mnoho není. Původně jsem nechtěl psát vůbec nic třeba o Jermuku ani o jerevanské tržnici jménem Vernissage. Ale potom jsem ještě skoro na konec přiřadil kapitolu, ve které jsem se zmínil o tom i o něčem dalším, na co ještě v předchozím textu nepřišla řeč. Tedy o tom, k čemu se dosud moje písmenka nedostala. No a vidíte. Nakonec i o bleším trhu Vernissage jsem tedy něco napsal, i když mi na něm kromě onoho honosného jména nic zajímavého nepřipadalo. Ale to jsem od našich průvodkyň odbočil někam jinam.

Během naší cesty po Arménii nám obě naše průvodkyně, Martina i Marina, poskytly také mnoho bezesporu zajímavých a pro mnoho z nás nových informací, ať už o navštívených místech, o arménské historii i o víře a životě Arménů. Za to jim patří můj dík. Absolvovat takový program se skupinou čtyřiceti turistů, kteří se prakticky všichni vzájemně znají a tvoří tak dohromady neskutečnou bandu "hrdlořezů", to pro ně jistě nebylo nic jednoduchého.

Tak. Dárky, které jsem z Arménie přivezl, jsem rozdal. Arménské víno už je taky všechno vypito a můj textík o Arménii je definitivně napsán. No a protože se mi už nechce poslední kapitolu tohohle povídání o Arménii nijak zbytečně prodlužovat, a vlastně ani nevím jak, napíšu už jen jedinou a poslední větu, kterou mám v hlavě od samého začátku: Milí Arméni, protože vaše země je opravdu překrásná, vaše historie prastará a více než bohatá, a protože mi ve vaší zemi bylo moc příjemně, právem jste a můžete být na svou zemi hrdí!