Zanedlouho po odjezdu české skupiny turistů už Pepa s panem Ťulou přinášejí z lodi Hakuna Matata hotové jídlo. Obě dvě ryby se připravovaly nad ohněm v alobalu, společně s různou zeleninou, a jsou skvělé. Ba výtečné, vynikající. Jak já obvykle ryby moc nemusím, zejména kvůli tomu, že nemám rád chroupání a ohlodávání kostí, nicméně na dnešním obědě si opravdu pošmáknu. Sním tři nebo čtyři kousky a kostička v nich nebyla ani jediná. Pepča maso na tržnici společně s rybím řezníkem vybral opravdu dobře. A já si jen pomyslím, že kdyby byly všechny ryby takovéhle, tak bych je baštil, až by mi za ušima praskalo.

Obědváme ve stínu pod terasou. Občas nám tak při obědě projde někdo nad hlavou a snaží se přikořenit nám náš báječný oběd trochou toho písku. Jenže písek není to správné zanzibarské koření. Snad jen když na něm ležíte na pláži, pokud to máte rádi, jako třeba moje Líba. Je ale zřejmé, písek nepísek, že nám všem dnešní oběd moc chutná a zdá se, že i panu Ťulovi, který jí s námi a neustále se přitom na všechny strany usmívá jako černé sluníčko. Masa, k němuž jako přílohu máme pečivo nebo placky a feferonkami opikantěný zeleninový salát, máme dost. Kdo chce, může si klidně přidat. Ale všichni jsme brzy najedení víc než dosytosti. Já si kupříkladu připadám nacpaný k prasknutí. Naštěstí jsem na to připravený. Už to znám. S kuchařícím Pepou se mi to v Africe stává často.

Dva kousky ryb přitom stále zbývají a tak pan Ťula nakonec zavolá "na pomoc" nějakého svého kolegu či kamaráda. Ten ale nechce salát, dokonce i z ryb pečlivě veškerou zeleninu odstraní a vezme zavděk pouze zbylým chlebem. Pomyslím si, že je to ťulpas, který vůbec netuší, jak je to dobré. Ale co já vím? Třeba má na zeleninu alergii. A jak na tom bude s ovocem? Po rybách máme ještě jako dezert banány a kousky ananasu. Jenže ananas sníme sami, na pana Ťulu nezbylo, a zbývající neoloupané banány nám přece ještě vydrží. Takže ovoce nezbylo.

A po obědě zase do vody! Jenže už to není ono. S plným bříškem jsem poněkud zlenivěl a taky je odliv a málo vody. Na pořádné zaplavání musím docela daleko od břehu. Ani se mi ale plavat nechce. Navíc ještě zakopnu a poraním si bolestivě prst. Jediné, co je tady na odlivu zajímavé, je snad to, že v mělké vodě uvízlo několik mořských hvězdic. Jsou tmavé, pěticípé, s výraznými oranžovými tečkami. Ale při odlivu mi už nestojí zato, abych se do vody vracel se šnorchlem a foťákem.