Na ulicích a na tržnici tady v Phnom Penhu, stejně jako ani jinde v Kambodži, si nic k jídlu nedáme. Žádnou ňamku jen tak na špejličku, ani naběračku támhle toho lákavě vypadajícího guláše, nebo co to je. Jsme tu pamětliví Pepova varování, že tady se rozhodně stravování jen tak na ulici nedoporučuje. V Thajsku to nepředstavuje žádný problém, ale v Kambodži se toho rozhodně máme vyvarovat.

A tak se toho varujeme a večer jdeme s Pepou na večeři do malé jednoduše zařízené restaurace vytvořené z jedné místnosti otevřené do ulice. Byla vzdálená od hotelu jen pár kroků, téměř přímo naproti němu. A protože nám tu i chutná a není tu ani draho, půjdeme sem druhý den utratit nějaký ten dolar ještě jednou. A vůbec nám nevadí, že tu po stropě a po zdech lezou, a za svítidly se schovávají malé plaché ještěrky.

Ty ještěrky jsou gekončíci, menší příbuzní větších gekonů. Nikdo, a ani my, je tu nechytá, nikdo jim neubližuje. Naopak. Tady v Asii si jich docela považují, a lidé jsou rádi, když je někde mají. Dokážou totiž ve velkém likvidovat obtížný hmyz. Takže my jsme taky rádi, že je tu máme, o to příjemněji nám tu může být. Už je ostatně známe, viděli jsme je už dřív. Někde jsme je měli na našich hotelových pokojích. Víme už, že na nás ani do našeho jídla určitě nespadnou. Dokáží se na zdi a stejně tak na stropě držet tak neuvěřitelnou silou, že vědci dlouho nemohli přijít na to, jak to ty potvůrky dělají. Jak mohou bez problémů viset za jednu nohu přichyceni na perfektně hladkém stropě? Stačil jsem zjistit, že dnes už vědci ten princip, založený na rozvětvených mikroskopických chloupcích či vláknech, znají. Nějaký čas jim pak ještě trvalo, než na tomhle principu navrhli jakési superlepidlo. Má prý dokonce až desetinásobnou lepivost, a stejně jako gekončí nožka od stropu jde zase snadno odlepit. Jenom k přilepení je prý potřeba zatím víc než tisicinásobná síla, než jakou potřebuje gekon či gekončík. Drobná moucha, no. Však on i tuhle mušku nějaký gekončík vědcům jistě brzy polapí a spolkne.