A skončím už definitivně i celé tohle moje povídání. S touhle kapitolou to už bude totiž opravdu asi všechno, co jsem chtěl napsat, mohl napsat, co jsem si cestou stihl poznamenat či zapamatovat, i co jsem kvůli tomuhle psaní následně zjistil a co jsem se dozvěděl. Všechno to, co mi připadalo zajímavé či důležité, jsem se pokusil napsat. Nakolik zdařile nechť každý posoudí sám. Myslím, že jsem toho napsal víc než dost, a opět mnohem víc, než jsem si původně představoval. Počet písmenek tohohle cestopisu byste určitě počítali hodně dlouho, že?

Sepsání takhle dlouhého textu mi taky trvalo značnou dobu. Celé jsem to dokončil definitivně až po více než dvou letech po návratu. Ale zase jsem byl celou tu dobu v Mexiku a Guatemale, šplhal po pyramidách a coural se mezi mayskými chrámy, přemýšlel o starých Mayích i dalších dávných civilizacích, podivoval se nad jejich úžasnými vědomostmi, pil margaritu nebo mezcal, a šplouchal se na bílé pláži laskavého Karibiku. Samozřejmě jen v duchu, ale zato moc rád. I to mi stálo za tu námahu. Vlastně jsem si při tom psaní tuhle čtyřiadvacetidenní cestu o víc než dva roky prodloužil. A můžu říct, že to pro mě bylo docela prima, a že i to se mi velmi líbilo.

Je už tedy na čase skončit poděkováním především naší průvodkyni Ivče i jejímu Armandovi za skvělé zážitky, které nám na naší cestě připravili. A taky za všechna překrásná a nezapomenutelná místa, která nám umožnili navštívit. Ale moje poděkování také patří i všem ostatním novým kamarádům, které jsem na téhle cestě poznal. Tak tedy díky vám všem! A na úplném konci zbývá už jen poslední věc: Pozdrav všem Mexičanům, Guatemalcům, a především Mayům a ostatním národům Střední Ameriky, jejichž svět, kulturu a historii jsme se snažili na naší cestě poznávat. A taky všem našim gringům, gringoškám, i Dagmařiným gringošákům:

A ještě dodatek. Nekamenujte mě tu vy, kdož jste španělštináři. Já vím, že ve španělsky mluvících zemích se tenhle výraz používá jako pozdrav na ráno nebo během dopoledne. Nicméně já tenhle pozdrav v tomto případě jednoznačně míním, a proto i překládám, doslova. Když jsem ale pátral, jak se něco takového řekne maysky, tu narazila kosa na kámen. Mayských jazyků je celá řada. V každém slovníku jsem našel něco jiného, a nějak mi to nešlo dát dohromady. Gramatika mi navíc připadala neuvěřitelně komplikovaná, a to i pro tak jednoduchou věc, jakou je vytvoření množného čísla. A tak se mi v mayštině nakonec nic moc vypátrat nepodařilo. Můžu tu uvést jen takový čistě můj pokus o nějaký překlad, který bude jistojistě úplně špatně. Tak to prosím tak berte. Pokud bych opravdu měl nastudovat něco víc, potřeboval bych na to určitě několik měsíců, ne-li let, jelikož na lingvistiku opravdu vůbec nemám buňky. V yucatánské mayštině, pokud jsem alespoň trochu správně pochopil význam slov, a pokud jsem zcela vše nezmršil pokusem o množné číslo, by to mohlo vypadat nějak takhle:

Když jsem hledal v jiné mayštině označované jako mexické, moc mě pobavilo, že bolest ze řekne "yaj". Hezké, ne? Jinak mi to proti té yuacatánské mayštině připadlo, že je to úplně jinačí jazyk. Asi tak jako je jiná čeština a čínština. Pozdrav jsem celý ale v téhle mexické mayštině nebyl schopen dát dohromady. Výraz přítel nebo přátelé jsem kupodivu vůbec nikde nenašel. Nalezl jsem jen "dobré dny", a to by touhle mexickou mayštinou mělo být snad takhle:

Věřte, že mayština mi dala co proto, a už se k ní nikdy vracet nebudu. Nechám to jiným, povolanějším. Já nemusím luštit a číst mayské hieroglyfy ani mayské písmo. A jsem tomu rád, byť taková práce může být zajímavá, dobrodružná a objevná. Svůj popis cesty gringa ze středu Evropy za Mayi proto raději zakončím v aztéckém jazyce nahuatl, kde si jsem správným zápisem téměř jist. Není to mayština, já vím. Ale pozdější Aztékové od Mayů převzali mnohé, tak to snad ode mne nebude nijak velký prohřešek. Tedy nahuatlem: