Usměvavý Armando nás opět naloží do svého autobusu, aby s námi odjel do malého městečka, vlastně spíš vesnice, která se jmenuje Santa Maria del Tule. Přijíždíme sem před polednem. Je to taky jen pár kilometrů od Oaxacy, jen na druhou stranu města, než Monte Albán. V Santa Maria del Tule mají jako raritu huňaté jehličnany, tisovce. A mezi nimi jednoho opravdového rekordmana, na kterého se půjdeme podívat. Často se o těchhle stromech tvrdí, že jsou to cypřiše. Ale není to tak. Tenhle druh stromu sice patří do čeledi cypřišovitých, ale jeho správný český název je tisovec. Část procházky jdeme po krásném chodníku s dokonalou parkovou úpravou, které vévodí široká prostranství, zelený zavlažovaný trávník a vysoké palmy. Jiná část cesty nás ovšem vede místy, kde se taková parková úprava teprve chystá. Až to tu dobudují celé, bude to tu jako nějaká lázeňská promenáda. Zajímavé, co jeden "stromeček" dokáže skrze turistický ruch udělat s jinak zřejmě docela obyčejnou vesnicí.

Nad hlavou máme stále naprosto bezmračné nebe. Konečně se taky dá po delší době říct, že je venku zase teplo. Několik vzrostlých tisovců vidíme okolo cesty, i když my směřujeme k tomu jednomu jedinému, k onomu rekordmanovi. Zastavím se, abych udělal několik fotek, a najednou koukám, že nikoho z našich nevidím. Kam se všichni poděli? Popoběhnu po ulici, koukám do postranních uliček, ale nikde nikdo. Jdu kousek zpátky a pořad nic. Když už začínám být trošku nervózní, že jsem se ztratil, najednou se všichni objeví. Zapadli do nějakého krámku ochutnávat mezcal. Tak. Tohle jsem teda prošvih! No co, snad mezcal ještě někde bude. Vždyť Ivča slibovala i návštěvu jakési palírny.

Árbol del Tule, jak se tisovci rekordmanovi mu říká, stojí v malém hezkém parčíku s několika cestičkami a hezkou úpravou. Kolem něho se nachází čtvercové oplocení, kam se za vstup platí nevelké, téměř symbolické vstupné. Rozhodně je třeba jít dovnitř, aby člověk pochopil ty neuvěřitelné rozměry tohohle obra. Nejprve šířka stromu v koruně. Tu si dovolím odhadnout na nejméně 40 metrů. Ostatní už lze vyčíst z tabulky, která je tu umístěna. Stáří tohohle tisovce se odhaduje na víc než 2000, možná dokonce až 3000 roků. Jeho výška je 42 metrů, průměr kmene je 14 metrů, a obvod jeho kmene dosahuje neuvěřitelných 58 metrů. Možná, že čtenáři taková čísla moc neřeknou. Tak si zkuste třeba představit, že když půjdete kolem, bude to asi stejná vzdálenost, jako byste obcházeli nějaký rodinný domek. Ještě výstižnější třeba budou tahle čísla: Objem tisovce Árbol del Tule přesahuje 800 krychlových metrů, a váží určitě víc než 640 tun. Tabulka na místě udává dokonce 680 tun. To už je pořádná váha, že? Takovou váhu by například největší nákladní letoun na světě, což je Antonov AN 225 Mryja původně vyrobený za účelem přemísťování ruského raketoplánu Buran, musel přepravovat natřikrát!

Strom je to tedy opravdu úctyhodný. Není divu, že je považován za nejstarší a největší strom svého druhu na světě. A turistům tu tvrdí, že to je vůbec největší strom na světě. I to je pravděpodobně pravda, ale jen potud, pokud mluvíme o obvodu tohoto velikána. Pokud jde o jiné míry či váhy, pak jsou na světě rozměrnější i starší stromy. Když k tisovci Árbol del Tule přicházíte, vidíte, že se nachází v sousedství kostela. Tedy spíš kostelíka. Árbol del Tule překonává tenhle kostel naprosto jednoznačně ve všech rozměrech. Kostel však není tak maličký. Ale tady vedle toho stromu vypadá mnohem menší, než ve skutečnosti je. Skoro jako nějaká nepatrná kaplička. A když potom procházíte kolem stromu pod jeho korunou, dojem je opravdu ohromující. To snad ani není možný, aby mohl mít nějaký kmen takovéhle rozměry! Chodím tu kolem tisovce v němém úžasu. Těžko se mi fotí. Zvenku zpoza plotu nebyl kmen stromu pořádně vidět. Tady uvnitř vidět je, ale zase se absolutně nevejde v celé své šířce do objektivu. Chci-li uvnitř vyfotit na šířku celý kmen, musím ho cvaknout nadvakrát, a doma si to pěkně poskládat jako panorama. Neuvěřitelné!