Ráno nám Martin zajistil snídani v restauraci, kde jsme včera byli na oběd. Je to taková americká snídaně. Slaninka a vajíčko na způsob volského oka nás sice potěší, ale překvapení jsme něčím úplně jiným: výborným čerstvým mangovým džusem okořeněným mátou. Nedlouho po snídani pak odjíždíme. Dnes nás čeká celodenní výlet na sousední ostrov, na ostrov Bohol, na který jsme včera přiletěli. Máme za tím účelem pronajatý menší autobus.

Jen krátce potom, co přejedeme přes most na ostrov Bohol, zastavujeme u památníku z filipínské historie. Na památku mírové smlouvy mezi Španěly a filipínským králem je tu postavené sousoší v mírně nadživotní velikosti. Je umístěno na mramorovém podstavci, a vypadá, že je z nějakého kovu nebo alespoň pokovované. Tohle sousoší stojící vedle silnice blízko pobřeží ostrova Bohol zachycuje tehdejší mírotvorné potentáty kolem stolu v okamžiku, kdy uzavření smlouvy zpečetili přípitkem. Z poháru ale pili neobvyklou tekutinu: víno s příměsí vlastní krve. Díky tomu se tenhle smluvní dokument nazývá "Pokrevní smlouva". Domorodý král se tím, že se s kolonizátory takhle skamarádil a pokrevně sbratřil, rozhodně nestal filipínským hrdinou, přestože uzavřená smlouva byla jistě jedním z důležitých historických milníků v historii ostrova Bohol a širokého okolí.

Další zastávka při poznávání ostrova Bohol je jen asi o čtyři kilometry dál, ve vesnici Baclayon. Je tu velký Španěly postavený kostel, který je údajně nejstarší dochovanou stavbou na celých Filipínách. Kostel, zasvěcený Neposkvrněného početí Panny Marie, prý založili jezuité spolu s osadou na samém konci 16. století. Postaven byl nejprve z lehkého bambusu z tvrdého dřeva a později, zhruba v první čtvrtině 18. století už byly jako stavební materiál použity kameny nařezané z mořských korálů. Zřejmě proto, že jich všude kolem bylo víc než dost. Dlouhá kostelní loď vedle kamenné zvonice zvenku jako kostel snad ani moc nevypadá. Stavba na první pohled spíš připomíná nějakou sýpku nebo zemědělskou usedlost. Uvnitř je to ale jiná. Vskutku hezký a zajímavý interiér kostela si můžeme prohlédnout za malou chvilku. Uvnitř právě končí poslední rozloučení s nějakým zesnulým. Součástí naší prohlídky je i maličké muzeum, pravděpodobně ve zdech bývalého kláštera, a jsou tu k vidění rozličné křesťanské náboženské artefakty. Brzo ale odjíždíme, takže na důkladnější prohlídku moc času nezbývá. Přesto se s odjezdem trochu opozdíme, protože čekáme, až se trochu zmírní prudký tropický lijavec, který se mezitím spustil. Proudy vody naštěstí padají jen krátce.