Symbolů charakterizujících Arménii je mnoho. O mnohých, a to zejména o těch nejvýznamnějších, jsem již něco napsal. Třeba o hoře Ararat, významné symbolické hoře všech Arménů, kterou bychom asi mohli považovat za symbol všech arménských symbolů. Vždyť Arméni mají horu Ararat i ve svém státním znaku. A vlastně k symbolům bezpochyby patří arménské hory všeobecně. Vždyť Arménie je zemí hor. Psal jsem i o křesťanství, pod které bychom mohli zařadit jak starobylé kláštery, tak arménské kamenné kříže, chačkary. Arménské křesťanství bylo první, je nejstarší, a jeho svébytnost je pro Arménii symbolická. Některým další symbolům Arménie se teprve chystám napsat samostatnou kapitolu, jako třeba arménskému koňaku, nebo se o nich zmíním při jiných příležitostech. Tím pádem se mi však tahle kapitola poněkud zmenší a možná bude v tomhle cestopisu jednou z nejmrňavějších. Přestože Arménie je země symbolů.

Jedním z takových drobných symbolů Arménie jsou granátová jablka. Není možné, abyste na ně v Arménii nenarazili, i kdybyste tam pobývali jen jeden jediný den. Vidíte je prodávat jako suvenýry skoro všude. Ať už jsou to opravdová a sušená granátová jablka, nebo jejich keramické napodobeniny. Maličké i veliké. I my jsme všichni dostali malý keramický dárek v podobě granátového jablka od arménské cestovní kanceláře, která nám naší cestu Arménií zprostředkovávala a k níž patřila i naše průvodkyně Marina.

Granátové jablko představuje pro Armény symbol života. Ba přímo symbol nezlomné vůle k životu, symbol přežití celého arménského národa. To je pochopitelně dáno mnoha arménskými životy zaplacenou zkušeností s tureckou genocidou. Z pohledu arménských věřících je pak granátové jablko, plod ukrývající mnoho drobných zrníček, symbolem plodnosti. A to nejen té tělesné, nýbrž i duchovní. Mimo jiné to znamená, že strom s granátovými jablky je pro věřící Armény stromem opravdového a správně vedeného života.

Když už jsem se v souvislosti s granátovými jablky dostal k arménským věřícím, vrátím se ještě krátce i k chačkarům, arménským kamenným křížům. Arméni chápou kříž jinak, než tradiční evropské křesťanství. Oni v něm nevidí mučící nástroj, na kterém trpěl Kristus. Arméni ve znamení kříže spatřují symbol opětovného znovuzrození. Tím křížem Bůh věřícím ukázal, jakou cestou jít, jak takového znovuzrození dosáhnout. Proto je tolik arménských hrobů, náhrobků i kostelů opatřeno a ozdobeno křížem. Arménský věřící v nich spatřuje nový život a v bohatosti zdobení křížů vidí květy, kvetoucí kříž. Ten symbolizuje plod a semínka, z nichž vzejde další život. Je to přinejmenším zajímavě a netradičně uchopená symbolika křesťanského kříže, že?

Dalším z významných symbolů Arménie je obsidián. Obsidián je výlevná hornina, které se často říká sopečné sklo. Tohle sklo není v Arménii, zemi hor i častých zemětřesení, příliš vzácné. Je k vidění na mnoha místech země a jeho výskyt je poměrně hojný. Náš autobus několikrát projížděl kolem vysokých a dlouhých svahů, jejich obnažené svahy se leskly tímhle sopečným materiálem. Dá se říct, že v Arménii jsou celé hory obsidiánu. Obsidián jsem si vždycky představoval jako temné, nejčastěji černé, nekrystalické sklo, ale během cesty Arménií jsem překvapivě viděl obsidián v mnoha rozličných barvách. Nejpůsobivější přitom bylo asi kouřové zřetelně červené zabarvení, a obsidiánu s takovýmto zabarvením se říká mahagonový obsidián, neboť jeho barva připomíná červenou barvu mahagonového dřeva. Obsidián je pro Arménii typický obchodní artikl. Obchod s ním se rozvíjel již od starověku. Vždyť obsidián se už v době kamenné používal díky svému ostrému lomu k výrobě řezných nástrojů.

Dnešní Arméni pochopitelně obsidián používají především k výrobě šperků a suvenýrů, které na mnoha místech nabízejí nám turistům. Ale abych pravdu řekl, nic oslnivého, o čem bych mohl říct "Ano, to se mi fakt líbí, to si hned koupím!", jsem za celou dobu nikde nespatřil. A přitom obsidiánu je všude v Arménii dost a dost. Jako dárek jsem sice domů dva obsidiánové náramky přivezl, ale najít něco opravdu pěkného byla zatraceně těžká práce. Jerevanské tržiště Vernissage jsem kvůli tomu prošel několikrát tam i zpátky.

Alespoň do posledního odstavce kapitoly o arménských symbolech zcela nepochybně patří arménská národní vlajka v podobě tří stejně širokých vodorovných pruhů. Vlajka je jistě symbolem sama o sobě, ale pro Armény jsou důležité a symbolické především barvy oněch pruhů na jejich vlajce. Ty barvy mají svůj význam a sami Arméni jsou na tyhle své symboly hrdí a bezpochyby symbolický význam barev na své vlajce dobře znají. Horní pruh arménské vlajky je červený a symbolizuje arménskou krev prolitou v mnoha bojích za nezávislost a křesťanskou víru. Prostřední modrý pruh vlajky symbolizuje arménské nebe a spodní pruh má barvu oranžovou, barvu blahobytu a bohatství. To je však zjevně myšleno jako bohatství arménské země, bohatost jejich přírodních zdrojů a taky přírodních krás.