Náš přidělený průvodce nás pak ještě ze silnice zavede další široce vyšlapanou stezkou kamsi dál. Dál do nitra hlubokého zeleného porostu. Tentokrát je to porost z mangrovů, tedy z mangrovníků, kterým český botanik říká odborně kořenovníky. A my se tím pádem ocitáme ve třetí části Jozani, v mangrovových bažinách. Stezka po pevné zemi se nám pod nohama brzy mění ve vyvýšený ze dřeva postavený chodník. Bez něho bychom tudy neprošli. Brzy bychom si utopili naše botky v mangrovové bažině.

Mangrovové lesy tvoří všeobecně významný ekosystém naší matičky Země, přestože se vyskytují pouze v tropických a okrajově v subtropických oblastech. Říká se, že bohatství života ve vodách obklopených mangrovovým porostem jednoznačně převyšuje pestrost života na korálových útesech. Všechny magrovníky, stejně jako mangrovy, které si prohlížíme tady, rostou výhradně v takzvaných brakických vodách. Tedy rostou na hranici slané a mořské vody, v prostředí, které je pravidelně zaplavováno přílivem, v prostředí chudých slaných půd, kde se střídá slaná i sladká voda. Slanost i sladkost vody je pro tyhle porosty životně důležitá, když se přizpůsobily tvrdým podmínkám vysokých teplot, střídání vysoce slané i sladké vody, stejně jako střídání přílivu a odlivu.

Mangrovníky jsou na život v tomhle prostředí velmi dobře přizpůsobeny. Vidíme úžasně spletité a bohaté vzdušné kořeny, které právě daly některým druhům mangrovníků český botanický název. Těmito kořeny dokáží získávat ze vzduchu kyslík, kterého je jinak v půdě neustále zaplavované vodou značný nedostatek. Mangrovníky se také dokáží svými listy zbavovat soli, kterou dokáží abych tak nějak řekl "vypotit". Asi podobně, jako se tady v tom slaném vlhkém vzduchu potím já.

Určitě zajímavý je způsob rozmnožování mangrovníků. Náš symaptický průvodce nám ukazuje ostře špičaté plody, které se z velké části vyvíjejí již na mateřské rostlině. Jejich tvar i váha jim umožňují, že po odpoutání z rodičovské větve se zapíchnou dostatečně hluboko do bahna, kde se snaží rychle zakořenit. Přitom je důležité, že mohou téměř okamžitě růst, takže za dva či tři měsíce už bychom jim nejspíš říkali mladé stromky. Pokud by se jim zakořenit ale nepodařilo, dokáží plody mangrovníků i po celý rok přežívat plavbu mořem, dokud se nedostanou někam do zálivu, v jehož pobřežních usazeninách by mohly zakořenit.

Již zmiňovanou pestrost života tu můžeme pozorovat na nádherně zbarvených mangrovových krabech, kterých pod námi v bahně vidíme hned několik druhů. Některým jejich ohnivě zbarvené končetiny v onom přítmí doslova září. Kvůli značnému nedostatku světla, jehož pronikání k nám dolů příkrov mangrovové zeleně příliš nedovoluje, však není jednoduché tyhle kraby dobře vyfotit. Zvlášť když jsou docela maličcí. Zůstávají tu mezi mangrovy díky slané mořské vodě, která se z moře dostává hluboko do nitra mangrovových porostů. Vidíme, jaké tihle krabi mají v bahně pod mangrovy vybudované úkryty. Do svých doupat pak dokážou hbitě zalézt, pokud je venku cokoli poplaší. A stačí k tomu třeba jen mihnutí našeho stínu, když přecházíme po dřevěném chodníku z místa na místo, nebo i dosti tlumený hovor, kterým nám náš průvodce sděluje další a další informace a zajímavosti. Tihle malí krabíci opravdu dokáží být nečekaně rychlí.

Možná i proto, že po dřevěných chodnících, které tu postavili právě pro procházení turistů, se nedokážeme pohybovat naprosto tiše a bezhlesně, žádný další z mnohých zvířecích druhů, které v mangrovech přebývají, nevidíme. Tedy nepočítám-li jednu malou ještěrku, kterou jsme překvapili na malém dřevěném mostku hned na začátku, při vstupu do mangrovového lesa.

Nakonec tedy ještě několikrát na dřevěném chodníčku uprostřed mangrovového lesa vyfotografujeme sami sebe, aniž bych přitom zapomněl zvěčnit si také našeho sympatického zanzibarského průvodce. Ještě než ale mangrovový les kolem zátoky Chwaka Bay docela opustíme, rád bych ještě poznamenal jednu významnou skutečnost, kterou tenhle chlapík zdůrazňoval. A tou skutečností je, že mangrovníky při pobřeží dobře chrání ostrov Zanzibar a jeho vnitrozemí před bouřemi i případnými velkými vlnami nazývanými tsunami. Ostatně takovou ochranu poskytují pobřežní mangrovové lesy vnitrozemským oblastem kdekoli na světě.

Tak. A tím už naše zastávka v národním parku nazývaném obvykle (podle lesa i zátoky současně) dvěma spojenými jmény Jozani Chwaka Bay definitivně končí. Loučíme se s průvodcem, který nás vodil po pralesních stezkách, zavedl nás mezi úžasné nebojácné guerézy a provedl nás i mangrovovými bažinami. Bylo to tu skvělé, mnoho jsme viděli a spoustu nového a zajímavého jsme se dozvěděli. Teď se už vracíme k autu. Je třeba ho vyvětrat od nahromaděného tepla, než pojedeme k dalšímu postupnému cíli naší dnešní cesty.