Let do Evropy do Londýna mi utekl poměrně rychle. Zřejmě díky tomu, že jsem byl docela unavený a pod vlivem. Tedy pod vlivem léků, které mi na cestu naordinovala Líba. Už není moc o čem psát. Budu proto stručný. V Londýně máme zase dostatek času a já zase koukám na whisky. A protože letíme domů, najdu svou oblíbenou značku a jednu láhev si koupím. Cena je natolik příznivá a nesrovnatelná s cenami něčeho takového u nás, že si koupím whisku rovnou plnoletou. Tedy osmnáctiletou. Ale klidně bych ji hned vyměnil za to, abych byl už doma. Ta cesta domů je hnusná. Vůbec mě nebaví.

Zbývá ještě zhruba dvouhodinový let do Prahy. Během něho se nestane vůbec nic zvláštního. Je to jen další nudná a nutná přeprava z místa na místo, kterou zase zčásti prospím. V Praze se pak rozloučíme se zbytkem našich spolucestujících. Už nás je zase o něco míň, protože Pavla s Blážou letí z Mexika s úplně jinou společností. A nás teď už čeká jen dálnice k domovu. Praha nás ovšem přivítá stejně ošklivým počasím, jako když jsme před necelým měsícem odlétali. I na dálnici je hnusně, jen tehdejší sněžení teď vystřídal liják. Jsme moc rádi, když se bez problémů dostaneme až domů. Konečně doma!