Protože odtud z Livingstonu se nelze dostat jinak než po vodě, nikoho nepřekvapí, že ráno znovu nasedáme na loď. Průvodkyně Ivča nás sice upozorňovala, že to nebude jen tak, ale čím a jak a kdy jsme z Livingstonu cestovali, nás přece jen trochu překvapilo. Vstávat musíme tentokrát ještě dřív, než brzy. Sraz máme za hluboké tmy, už ve 4:40 před hotelem. Odcházíme do přístavu, odkud v pět hodin odjíždí loď veřejné dopravy do Puerto Barrios. Loď je to taková pracovní, která jakoby vozila dělníky do továren a do práce. Podle toho jak vypadá, mohla už v dávných dobách převážet přes tenhle kousek Karibiku otroky. Je tu pár jednoduchých lavic, na kterých sedíme proti několika Indiánům i černochům, kteří touhle "otrokářskou" lodí zřejmě do práce opravdu jedou. Prostor na lodi, který s nimi v této chvíli sdílíme, a kde chtě nechtě jako tlupa turistů musíme vypadat značně exoticky, osvětlují jen čtyři slaboučká světýlka. Z některých těch černých Garifunů tak vidíme ve tmě jen jejich oči, a to ještě jen tehdy, pokud je mají otevřené. Všichni totiž spíš pospávají. Pospává i rozložitý černý hromotluk, který sedí naproti mě, a který vzbuzuje opravdu respekt. Je to vskutku obrovitý chlap, chlap jako hora. Pospáváme i my. Musíme se dospat. Nejen že jsme museli vstávat tak nekřesťansky brzo, ale nějak jsme se moc nevyspali ani v noci. Času na dospávání máme ale na lodi relativně dost. Celá plavba trvá asi hodinu a půl, a doba od chvíle, kdy se vzadu za námi nad temným mořem ztratí mihotavá světýlka livingstonského přístavu, do okamžiku, kdy před sebou spatříme přístavní světla Puerto Barrios, se mi i přes občasné pospávání zdá dlouhá víc než dost. Na konci cesty, když jsme přepluli část karibské zátoky Bahia de Amatique, před námi už také nebe začíná zlátnout počínajícím úsvitem. Den začíná teprve teď.

Z Puerto Barrios jsme podle původního itineráře měli cestovat linkovým autobusem. Ivča se nicméně dohodla s řidičem mikrobusu, který nás vezl z Florés do Tikalu a do Rio Dulce, že nás za stejnou cenu jako autobus doveze odtud do Antiguy i on. Láďa s Lidkou, kteří už předtím uvažovali o výletu z Antiguy do Hondurasu, do mayské archeologické lokality Copán, se hbitě chytili nové šance. Z Antiguy by to byl dlouhý celodenní výlet, relativně i dost drahý a přišli bychom taky o část plánovaného programu. Proto jsme my ostatní jejich předchozí návrh odmítli. Teď se ale za této situace dá taková odbočka realizovat cestou, a žádný náš plánovaný program to neovlivní. A tak se na téhle změně programu všichni rychle shodneme. Pokud nejedeme linkovým autobusem, lze honduraský Copán navštívit po cestě do Antiguy celkem snadno. Je to nepříliš dlouhá odbočka, neboť Copán je jen pár kilometrů za honduraskou hranicí. A řidič našeho mikrobusu za to chce vcelku jen nevelký příplatek. Uvidíme Copán. Tedy něco navíc, co v původním rozpisu nebylo.

Dnes nás náš řidič ale trochu zklamal. Předtím nás vždy a všude čekal včas, ale teď ho v přístavu Puerto Barrios vyhlížíme marně. Naopak na něho musíme nějakou dobu čekat my. Můžeme si tak v přístavu zatím dát ranní kávu, koupit nějakou sušenku, či něco jiného k zakousnutí. Já mám ale chuť spíš na něco teplého k jídlu, neboť na lodi bylo celkem chladno. Moc na výběr tu ovšem nemají. Nakonec očekávaný mikrobus přece jen přijíždí, řidič s omluvou naskládá naše velká zavazadla na střechu a můžeme jet. Dnešní cesta bude opět poměrně dlouhá, zastavujeme proto ještě uprostřed hornaté guatemalské krajiny na pozdní snídani. Je to jen takové rychlé občerstvení po americku, jakýsi místní řetězec pro kuřecí rychlokonzumenty. Abych zahnal ten nejhorší hlad, dám si tu něco i já.

Hranice do Hondurasu překračujeme až před polednem. Hraniční přechod se jmenuje Copán Ruinas, stejně jako vesnice hned za hranicí. Čekají nás tu drobné poplatky, velmi pravděpodobně nelegální. Dáma za stolem se na nás usmívá. Možná proto, že jsme jí právě několika dolary přilepšili k jejímu standardnímu platu. Ptá se, odkud jsme, a pak kvůli nám vytahuje ze šuplíku i razítko. Razítka nám pěkně a pečlivě nabouchá do pasů a za pár minut můžeme pokračovat v cestě. Samotné archeologické naleziště Copán je pak už jen asi deset kilometrů odtud.