S prvními barmskými pagodami jsme se seznámili hned v prvních dvou dnech, kdy jsme byli ubytováni v Yangonu, v úzké uličce města, které kdysi bývalo považováno za chloubu britské koloniální architektury. Nějaké chrámy neboli pagody jsme už samozřejmě viděli v předešlých čtrnácti dnech, v Thajsku i Kambodži, takže už jsme měli možnost srovnávat. V Yangonu, bývalém Rangúnu, jsme navštívili celkem čtyři pagody.

První pagodou, do které jsme se podívali, byla starobylá pagoda Sule. Její stáří se udává víc než 2000 let. Je v ní prý ukryt Buddhův vlas. Mnoho svatyní a oltářů uvnitř je opatřeno malými blikajícími světýlky. Asi to jsou nějaké barevné diody, nebo co. Chvílemi to vypadá, jako někde na pouti. Pagoda Sule je jinak zajímavá už tím, jak stojí v centru města a uprostřed křižovatky, od které se na čtyří strany rozbíhají široké hlavní ulice. Pagoda tak tvoří střed velikého kruhového objezdu, a posloužila nám proto i k orientaci ve městě. Náš hotel byl od ní nedaleko a její vysoká centrální pozlacená stúpa je vidět zdaleka ze všech širokých bulvárů, které k ní směřují.

Druhá pagoda, pagoda Botataung, se nachází nedaleko řeky Iravádí. Prý uchovává také Buddhův vlas, možná dokonce několik. Kromě pozlacených střech několika svatyní, které jsou postaveny nad jezírky a vodotrysky, se může pagoda pyšnit stříbrnými a zlatými Buddhy. A pokud zajdete do centrální zlaté stúpy pagody Botataung, ocitnete se v nepříliš širokých chodbičkách točících se každou chvíli jinam. Ty jsou uzavřeny mezi stěny obložené nádherně tepanými zlatými pláty, které se občas vystřídají se zrcadlovými stěnami. Procházíte tu tak něčím, co by se klidně dalo nazvat zlaté bludiště. Tepané zlaté pláty jsou chráněny obložením ze silného a pevného skla a množství zlata, které přitom vidíte kolem sebe, je naprosto nepředstavitelné! Jako byste chodili kolem obrovského zlatého pokladu.

Ležící Buddha pagody Chaukhtatgyi neschovává Buddhův vlas. Chrám je to mladý, nepatří mezi barmské historické památky. Buddha není ani zlatý. Je jen pozlacený, a k tomu bych ještě dodal slůvko pravděpodobně. Měří však na délku 70 metrů a je tedy ještě o dobrých 20 metrů delší, než jeho slavný kolega v klášteře Wat Pho v thajském Bangkoku. Na rozdíl od něho tenhle barmský ležící Buddha není zasazen do tak krásného prostředí bohatého kláštera, ale zase jsme se tu nemuseli prodírat davy turistů. Až na pět šest odpočívajících nebo meditaci se oddávajících domorodců tu naopak nebyl prakticky nikdo. Celý veliký chrám Chaukhtatgyi spíš vypadal jako po vymření.

Naprostým vrcholem a pochopitelně i tím, co by neměl určitě v Yangonu žádný turista vynechat, je návštěva "zlaté" pagody Shwedagon. Tvrdí se o ní, že se jedná o jednu z nejposvátnějších a nejvýznamnějších pagod celého buddhistického světa, ne-li o tu úplně nejdůležitější. Chcete-li ji ovšem vidět, musíte tu barmské vládě zaplatit desátek: povinných pět dolarů vstupného. Domorodí obyvatelé sem na rozdíl od nás mají přístup zdarma, každý den po vstupním krytém schodišti jich tu bosky vycapkají nahoru stovky a tisíce.

Ani tady na pagodě Shwedagon jsme mnoho turistů neviděli, mezi davy domorodých obyvatel se úplně ztráceli. Byla tu docela jiná atmosféra, než v někde v klášteře, na pagodě, či v královském paláci v Bangkoku. Tam byly davy turistů a jen výjimečně nějaký domorodec, zatímco tady to je přesně obráceně. Domorodí obyvatelé sem do chrámu nechodí jako my jen obdivovat jeho velkolepost a krásu. Oni ve svém chrámu a jeho modlitebnách a svatostáncích skutečně žijí. Modlí se a přinášejí dary svému Buddhovi i Nátům, nejčastěji v podobě květin nebo ovoce, ale samozřejmě i peněz, na které tu jsou skoro všude schránky z průhledného plastu. Někteří jen tak posedávají ve stínu, jiní obcházejí postupně centrální stúpu kolem dokola provádějíc přitom svoje obřady. Tu polévají Buddhu vodou, jinde zapalují vonné tyčinky a svíčky, aby si na Buddhovi nebo Nátech vyprosili přízeň osudu a lepší příští život. Mnoho věřících vidíte, jak se zastavují u hlavních osmi svatostánků umístěných kolem dokola centrální stúpy. Řídí se přitom podle dne svého narození, těch osm svatyň totiž patří osmi dnům buddhistického týdne. Sem tam někdo zazvoní na malé zvonečky u okolních oltářů. Je tu i mnoho lidí, kteří tu pořádají obřadný piknik, nebo prostě jen tak obyčejně obědvají. Vytahují z tašek misky s rýží a nějakým masem a pouštějí se do jídla. Jsou i tací, kteří si zmoženi vedrem někde ve stínu zdřímnou. A mezi těmi domorodými věřícími je samozřejmě i mnoho mnichů. vidíte mezi nimi svátečně vystrojené rodiny, prostě oblečené vesničany, mladé dívky a chlapce. Starší dospělí mají sebou i děti různého stáří, už od malých batolat, které pak lezou po čtyřech po dláždění či dřevěné podlaze svatostánku, zatímco dospělí se sklání před svým Buddhou.

Pagoda Shwedagon nás ohromila a uchvátila natolik, že jsme se později někteří s Lukášem dohodli, že pokud to půjde, a při návratu do Yangonu nám poslední den před odletem zbyde trochu času, že si zajdeme na pagodu Shwedagon ještě jednou, tentokrát si vychutnat večerní atmosféru toho úžasného místa. A tak se i stalo. A rovněž naše večerní návštěva pagody se velmi vydařila. Byla pro nás nádherným a důstojným rozloučením s krásnou buddhistickou Barmou. Jediné negativum tohohle večera v pagodě Shwdagon vidím v tom, že jsme museli ještě jednou přispět barmské juntě dalšími dolary za nové vstupné.

Už samotná vstupní brána a kryté schodiště pagody Shwedagon s bohatou pozlacenou dřevořezbou je impozantní. Pagoda je podle legendy stará asi 2500 let a v základech hlavní stúpy skrývá osm Buddhových vlasů. Už zase! A tady dokonce osm! Buddha kdysi své vlasy prý daroval jakýmsi kupcům, kteří potom pagodu Shwedagon založili. Současná podoba pagody je však z 18. století, kdy byla celá přestavěna po velkém zemětřesení. Samotnou pagodu tvoří komplex víc než osmdesáti staveb, tedy stúp, chrámů, svatyní i modliteben s mnoha Buddhy, Náty, oltáři a obětišti, kam věřící přinášejí své dary. Mají tu i krásný šestnáctitunový zvon, jaký také hned tak někde neuvidíte.

Hlavní stúpa uprostřed pagody Shwedagon je vysoká téměř 120 metrů. Díky tomu, že celá pagoda je na umístěna na pahorku, je tahle zlatá stúpa skutečnou dominantou celého Yangonu. A tahle stúpa je opravdu zlatá. Knižní průvodce tvrdí, že je na ní více zlata, než ve všech londýnských bankách. A vrstva zlata stále na základě darů věřících přibývá. Na vrcholku stúpy jsou prý zase tisíce drahokamů, převážně safírů a smaragdů, zezdola ovšem normálně vidět nejsou. Přesto jsme je viděli, ale až později, až při druhé večerní návštěvě pagody. Na dláždění jsou tu k nalezení označená místa, ze kterých je za tmy možno zahlédnout třpyt těch největších drahokamů na špičce stúpy. Těch značených míst je tu několik, musíte však stát téměř přesně na značce. Jakmile se postavíte už jen malý kousíček vedle značky, třpyt drahokamů se okamžitě ztratí.

Hned první náš barmský den jsme tedy navštívili překrásnou a docela jistě nezapomenutelnou pagodu Shwedagon. Strávili jsme v ní celé úžasné dopoledne. Z té velikosti, nádhery a atmosféry, z toho množství mramoru a zlata i stříbra v kombinaci se sněhobílými svatostánky a přebohatou zlatou, červenou nebo i nebarvenou dřevořezbou tu člověku opravdu přechází zrak. A nad tím vším ta nádherně modrá obloha celý ten dojem ještě umocňuje. Ani příliš nevnímáte to obrovské vedro. A dokonce ani to, jak vás pálí sluncem rozpálená dlažba do bosých chodidel. Když jsme posléze z krásné pagody Shwedagon odcházeli, shodli jsme se všichni na tom, že tohle byl každopádně mnohonásobně silnější zážitek, než třeba královské paláce v Bangkoku či kambodžském Phnom Penhu. Kam ty se hrabou! Tam je to víceméně jen turistická atrakce. Tahle pagoda žije opravdovým nefalšovaným životem. Žije svými lidmi, svými věřícími, kteří do ní chodí za motlitbou i prosbou za lepší život, či se jen setkat se svými blízkými. A přitom pagoda Shwedagon nad jiné vyniká i svou velikostí, krásou a bohatostí výzdoby.

Když jsme projížděli Yangonem, upozornil nás Kopwint ještě na jednu pagodu hned na protějším kopci naproti pagodě Shwedagon. Jedná se o pagodu jménem Maha Wizya, která je jen pár desítek let stará. Nechala ji postavit vláda jako jakousi protiváhu k pagodě Shwedagon. Obyvatelé ji tu nemají rádi, je pro ně symbolem krutovlády a falešnou snahou vlády zalíbit se nábožensky smýšlejícím Barmáncům. A tak je prý opuštěná a téměř nikdo do ní nechodí. Nešli jsme tam ani my.